Czech it: NIVVA

Sní androidi o elektronických ovečkách? Tak zní podtitul slavného sci-fi Blade Runner (1982). Autor předlohy k filmu, Phillip K. Dick, v příběhu testuje, kolik lidskosti se vejde do technologií budoucnosti. V současné hudbě naráží na stejné téma čerstvý domácí projekt NIVVA. 

Už v roce 2018 zaujal v rámci Startéru Radia Wave, tehdy ještě jako satiricky laděné písničkářství nazvané po aromatickém sýru. Do roku 2020, kdy virtuální umělkyni vyšlo první EP Easy na pražském labelu Bad Names, projekt dospěl a prodělal zásadní ideologickou proměnu. Jméno sice zůstalo, ale už neodkazuje k sýru. Funguje spíše jako grafický ornament a původní náměty písní se posunuly od ironického komentáře ženy za plotnou k uvažování nad významem vývoje nových technologií. Jemná, ale znervózňující skladba Easy, která úplně na začátku svedla dohromady ústřední dvojici uskupení, si však na albu své místo našla i tak. Jen se z původního půlminutového popěvku rozrostla na klasickou tříminutovou stopáž. V pomalejším tempu se nese i zbytek desky. Přesto, že jde o elektroniku, má na české scéně blíž k současnému trendu melancholických písničkářek než k tanečním večírkům.

Jakkoliv se to příliš nedaří, tvůrci projektu se od svých začátků snažili zůstat v anonymitě. Chtěli tak odvést posluchačovu pozornost od interpreta směrem k samotné hudbě a jejímu estetickému zpracování. S podobným přístupem a zalíbením ve virtuálním světě a umělé inteligenci nejsou první. Autorka skladeb a vizuálu NIVVy zmiňuje jako své vzory třeba umělkyně Grimes a Holly Herndon.

Grimes s loňským albem Miss Anthropocene představila také své digitální alter ego WarNymph, Herndon zase experimentuje s umělou inteligencí: „Hudbu bere trošku jako inženýrství. Pracuje skvěle s hlasem a její skladby jsou promyšlený orchestr zvuků,“ říká autorka NIVVy. Upozorňuje ovšem, že ona sama se s NIVVou nijak neztotožňuje, přestože jí přirozeně během tvůrčího procesu propůjčila některé své rysy. Postava vznikla z původní myšlenky, že lidé dokážou být o mnoho krutější k virtuální simulaci člověka než člověku samotnému. „Pracovala jsem tehdy jako grafik pro instituci, kde se vytvářeli digitální humanoidi pro výzkum duševních chorob. Můžete o někom říct, že je hnusný, ošklivý – když je neživý, tak mu to přece neublíží. Kdyby byly pro tento výzkum použity živé herečky, dáte si pozor, jaká slova budete volit,“ vysvětluje interpretka. EP Easy poukazuje na rozpor, zda je v pořádku chovat se neeticky ke stroji jen proto, že nemá city. 

Na lidskosti NIVVě přidává i její prezentace na sociálních sítích, kde se podobně jako někteří živí umělci ukazuje v extravagantních modelech. Stojí za nimi různí návrháři věnující se digitální módě. Kromě neomezených kreativních možností jde o udržitelnější model módního průmyslu. V posledních letech se o špatném vlivu módy na životní prostředí začalo hodně mluvit (například kontroverzní udržitelná kolekce od ODIVI na Prague Fashion Weeku 2019) a právě digitální návrhářství může být jednou z cest, jak neslevovat ze svých představ, a přitom šetřit materiálem. Kromě designových kousků se ale docela vtipně objevují na sítích třeba vizualizace fotek virtuální NIVVy z jejích rozhovorů s médii. 

Od vydání alba bylo otázkou, jak se bude NIVVA prezentovat na koncertech. Živého vystoupení se posluchači dočkali až po osmi měsících od vydání debutu, za to hned na asi nejambicióznějším českém festivalu elektronické hudby – Lunchmeatu 2020. Autoři projektu s podporou studia 3dsense vytvořili pro vystoupení 3D projekci NIVVy. Ta tančila ve formě hologramu přímo v prostoru mezi diváky a interprety schovanými v černých kapucích. Vizuálně poutavá show měla docela úspěch, což dokazuje i to, že se projekt v budoucnu chystá (covidu navzdory) také mimo Českou republiku – do Itálie a na Slovensko. Kam přesně, to je zatím tajné. Za dosavadní absenci živých koncertů v tuzemsku může kromě pandemie rovněž technická náročnost vystoupení. Kromě 3D projekce by totiž NIVVA mohla třeba zpívat simultánně se zpěvačkou, která jí hlas propůjčuje, nebo tančit podle hostující tanečnice.

Digitální identita NIVVy je v českém kontextu originální snahou zkoumat možnosti prezentace za hranicemi znějící hudby, a zároveň přináší možné řešení současných problémů živého vystupování. Může jít o udržitelnost nebo, jak podotýká autorka, o způsob, jak se snažit přiblížit posluchačům v době pandemie. Proto očekává, že by mohlo podobných konceptů v současnosti celosvětově přibývat.