Na Facebooku má fanoušků poskrovnu, ale už první poslech naznačí, že hudebně se o žádného nováčka nejedná. A taky, že ne. Pod pseudonymem Matt se skrývá Matěj Porteš, člen zasněných indie-rockerů Toneless, kteří se odmlčeli už před osmi lety. Matt si z nich ponechal onu tklivost výrazu, ale jinak přesedlal k songwritingu s výraznou autorskou podstatou a umně přizvukující doprovodnou kapelou.
Sunshine jsou mrtvi, ať žijí FVTVRE? Tak jednoduché to není, přímá evoluční linie neexistuje a mezi oběma kapelami je jediný spojující článek – Kay Buriánek. Tak či onak se výrazná postava devadesátek a počátku milénia se třemi kolegy vrací do víru úderných riffů. FVTVRE jsou hardcore i punk, nostalgie bez retro nádechu, v řízené zvukové i strukturální anarchizaci se valící zlost a vzdor. Je to Mess, stejně jako pilotní singl, který předznamenává čtyřpísňové EP, jež vyjde koncem září na Bandcampu.
Není tomu dávno, co drtil struny v kytarové kapele. U hluku zůstal, avšak poté, co přesedlal k mašinkám, pod jeho rukama značně zesyntetičnil. Frýdecko-místecký elektronik Anhedonik spjatý s kolektivem Gin&Platonic představuje po měsících nočního prozkoumávání terra novy sebevědomý debutový track Frustration.
Českobudějovické Nuly nemají svůj název jen tak zbůhdarma. Lyrické subjekty jejich textů jsou totiž skutečně outsideři, looseři a nepochopení introverti, co se tak trochu vymykají svým přemýšlením o světě. Hudebně pak nabízejí kontrast a opozici – hlučné kytary, které oscilují od revivalu britské garáže á la The Libertines po težkopádné bigbítové riffy. Špína v melodiích i špína v duši, emo bez patky přes oko.
Fair Price Music se po čase hlásí s novou live session a rovnou s kapelou, která by se mohla proměnit v českou kometu tohoto roku. Beps'n'Johnnies jsou z Blanska a svou estetiku hledají v ušpiněných kytarách, chytlavých riffech a floutkovském ženském vokálu. Garáž, blues rock, psychedelie. Staré dobré časy rock'n'rollu v revivalovém zrcadlu, vzpomínka na doby, kdy ke štěstí stačila energie, vazbení a refrény.
Pamatujete na Fuck Buttons? Hypnotickou dvojku z Bristolu? Tak vězte, že podobnost názvu s Flush Buttons není čistě náhodná. České duo z Nového Boru se totiž právě hudbou britských psychedelických bordelářů nechávají dosti inspirovat. V kombinaci bicí a syntezátory/sekvencery/klavír staví improvizační hlukové stěny, postavené z jazzových a ryze klubových cihel.
V soutěži o nejpodivnější název kapely by mohli soutěžit třeba s Neřvi mi do ucha. A jak už je pravidlem, za jmény, z nichž zdánlivě srší recese, se schovává hudba, z níž srší pozoruhodnost. Psychedelický flákač na odstřel si dobrých patnáct let hrál pro pár kamarádů a nahodilých návštěvníků klubů, neopíral se o žádnou nahrávku či relevantní informace na síti. S koncem dubna se vše mění. A v člověku nezvratitelně vyvstává otázka, jak něco takto poměrně ojedinělého mohlo žít tak dlouho bez většího povšimnutí.
Ke kořenům folkové hudby. Country bez špetky vzletného kovbojského hopsání. Nerad bych brněnskému písničkáři Martinu Binderovi přisoudil nálepku, kterou už nikdy nesundá, ale asociací na Johnnyho Cashe se nelze zbavit. Hlas nakřáplý a sahající hluboko do barytonu i otevřených ran, akustická kytara, nepřeslazená romantika a „vyčerpané srdce“ dokořán, man in black v půlce dvacítky. K vyřčené otázce (Why?) odpověď nepřichází. Binder se řečnicky topí v sobě samém, uprostřed noci, bez svědků.
Se svým dark synthwave zatím krouží kolem Prahy, ale to by se brzy mohlo změnit. Dvojice 7/9 má našlápnuto k tomu, aby vyrazila rozpoutávat temnotu i za hranice naší metropole. Démoni a věci z odvrácené strany se zhmotňují v jejich zlovolné vřavě, v níž se tříští temné synťáky, nepříjemné elektronické víry a sem tam i zefektovaná kytara. Když pak do celého malstrómu vstoupí rituálně opakovaná formule „popel a prach“, celé vertigo je dokonáno.
Pod monikerem Václav J. se skrývá Vojtěch Veselý (Billow), hudebník z Veselí nad Moravou, poslední roky usídlený v Praze. Singl Eyjan není čerstvou novinkou, původně vyšel už koncem roku 2015, nicméně fyzického vydání se dočkal až nyní.
