Letošní druhý ročník festivalu elektroakustické hudby a audiovizuálních performancí Sonda přinesl návštěvníkům hned dvě události. První z nich, akusmatický koncert vídeňského akusmonia v bývalých vodojemech na Žlutém kopci, nebyl běžný typ akce. Nejednoho návštěvníka překvapila lokace i nevšední formát jako vystřižený ze sci-fi. Organizátoři Jiří Y. Suchánek a Jan Lichý popsali akci jako diskrétní, binaurální a ambisonický vícekanálový zvukový formát rozšiřující tvůrčí potenciál a obohacující sluchové vnímání posluchače. Jinými slovy šlo o sérii koncertů prostorové hudby pro 26 reproduktorů a 20 sluchátek, tedy pro 20 posluchačů. Komorní akci umocňující zážitek bylo možné navštívit v hodinových intervalech během dvou listopadových podvečerů.

Když vychytají organizační nedostatky, dramaturgické detaily a dají prostor progresivnějším umělcům, mohli by pomoct Brno vrátit na mapu současné kultury. První krok správným směrem mají za sebou.

„Dalo by se parafrázovat místní rapovou crew 58G. V pořadí již šestadvacátý ročník jihlavského festivalu přinesl extrémně nabitý program (přes 400 filmů) a dost možná největší návštěvnost ve své historii. Internetem se tak šířily zkazky o dlouhých a chaotických frontách, zatímco na místě jsem vnímal spíš pohodu a všudypřítomné slunce. Útulnost DIODu, pohodlí kina Dukla a energii Domu kultury (DKO).”

Zpátky v Ostravě. Úrovní programu je Ostrava Kamera Oko nejodvážnější z českých filmových festivalů a letošní ročník to opět potvrdil. 

Bývalý fotbalový svatostánek za Lužánkami podruhé přivítal nově vznikající festival Pop Messe. Na tuzemskou dramaturgii odvážný line-up představil, mimo jiné, velká jména jako Skepta se svou světovou show či Kae Tempest, kteří přímo promlouvali do srdce o problémech naší doby. Diváci, čekající v ochozech zarostlých stromy úvodního hvizdu rozhodčích, se nedočkali. Místo toho si mohli vybrat ze dvou hlavních pódií přímo v prostorách stadionu a dvou stagí v nedalekém neonovém království Bobycentra, jež poskytovalo návštěvníkům výlet v čase zpět.

„Věci buď mizí v prázdnu, nebo se z něj vynořují. Nad krajinou se začíná šeřit a poutník hledá, kde by ulehl.” – Leonard Koren: Wabi-sabi

„Svět se ničí a zároveň buduje. Nové věci se vynořují z prázdna. Ale jen zběžným pohledem nemůžeme určit, jestli je něco ve stavu zrodu nebo zániku.” – Leonard Koren: Wabi-sabi

Po covidem ovlivněných předchozích ročnících se uherskohradišťský filmový festival vrátil do zaběhlých kolejí nejen termínově, ale také co do programu: „Hodně si užívám, že náš program je mezinárodní, máme hosty za zahraničí, takže je příjemné – po poměrně dost dlouhé době, kdy to nebylo úplně možné – se potkávat s lidmi z jiných zemí a inspirovat se,” popisovala situaci zakladatelka Národního filmového muzea Adéla Mrázová v jedné z četných festivalových diskuzí ve stanu Českého rozhlasu.

 Třetí album bývá zlomové, třetí ročník Vivat vily i Moody Moon Noize přinesl to nejlepší na pomezí meditace a oslavy života.

Často slýchám od některých kamarádů, co preferují menší festivaly, že Pohoda je na ně už moc velká a nezvládli by to obrovské letiště. Nebudu lhát, pokud chcete něco vidět a zažít, nachodíte za den i noc mnoho kroků, kterých vám ještě přidají běžné osobní potřeby od sprchy až po převlékací cesty ke stanu skrze rozmary počasí. V Trenčíně dokáže být pěkné horko s ostrým slunkem i bouřky a chladné noci.