Einstein on the beach je v kariéře Philipa Glasse zásadním dílem. Nejenže je první ze skladatelovy trilogie o významných historických postavách, které silou svých myšlenek změnily svět (další opery jsou Satyagraha a Akhnaton), ale je také jeho vůbec první operou. Když měl Einstein ve francouzském Avignonu v roce 1976 premiéru, téměř okamžitě přinesl svému tvůrci velký věhlas a mezinárodní renomé. Glass se tak mohl věnovat hudbě na plný úvazek, tedy konečně se jí mohl živit. Do té doby sezóně pracoval jako instalatér a posléze také jako taxikář, což bylo v New Yorku 70. let kvůli vysoké kriminalitě značně rizikové povolání. Snad by se s nadsázkou dalo říci, že mu opera Einstein on the Beach zachránila život.

Mezi 29. říjnem a 2. listopadem se v rámci koncertů a improvizací, audiovizuálních laboratoří, ale i během chystaných snídaní s interprety, přednášek, promítání autorských filmů, výstav atd. ponoříme do tématu octového syndromu.
Týdenní festival Sacrum Profanum, dávající do vínku klasickou hudbu s hudbou moderní, se letos ponese ve znamení Warp Records. Původně britské vydavatelství v Polsku oslaví 25 let existence.
Dnešní halloweenská noc je jako stvořená pro nějaký kultovní horor. My si vybíráme černobílého Draculu od Toda Browninga. K filmu z roku 1931 totiž před patnácti lety složil výtečný Philip Glass soundtrack a na albu ho najdete v podání neméně výtečných Kronos Quartet.

Když jsem se rozhodl, že půjdu na Music in Twelve Parts, tak jsem vyloženě chtěl celou skladbu slyšet i předem. Ano, nikdy předtím ji neposlouchal a bylo mi jasné, že minimalistické dílo tohoto trvání bude vyžadovat velmi soustředěný poslech.

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR
Nadace Český hudební fond

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.