Všichni si pomalu zvykají na stále delší nouzový stav i na to, že konečně přišlo jaro. V současné době obrácené vzhůru nohama je střídající se roční období alespoň nějaká jistota – jakkoli vratká. Na některé je vyvíjen obrovský tlak na výkonnost v práci, jiní naopak mohou být zahlceni nutností se vyklidnit a dělat úplně všechno, na co jindy nemají čas.
Zrní dlouhodobě balancují na hraně pomyslného alternativního mainstreamu a s novinkou Nebeský klid (vyšla 6. března) si pootevřeli dvířka zpátky do hudebních knihovniček náročnějších posluchačů. Podobně jako v loňském roce třeba Zvíře jménem podzim s deskou Září (obě produkoval Pjoni, který v případě Zrní spolupracoval s Ondřejem Ježkem), patrně překvapili i své stávající fanoušky.
Chvíli se nám nechtělo cestovat, ale nebojte, my to doženeme. V dalším díle našeho recenzního Bedekru se rozjedeme v Česku se Zrní a ostravským elektronikem Lowmoe, v přístavním Gdaňsku se zastavíme za postklasikem Stefanem Wesołowskim, v Rusku okusíme industriální synthy WWWINGS, trochu něhy nabereme na Islandu u Sóley a v Americe se nejprve ponoříme do imaginativního saxofonu Colina Stetsona a introspektivní proměny Marka Lanegana. Tak místo krosny sbalte přehrávače a pojďte si hrát na cestovatele spolu s námi.
Po velkých listopadových jazzových žní britského střihu se olomoucký Jazz Tibet Club v prosinci zaměří na velká jména na pomezí české alternativy a kvalitního mainstreamu. V krátkém sledu představí Priessnitz, Zrní a Tata Bojs.
Nejpozoruhodnější na celém Banátu je to, že se na pár dnů každému zamlouvá úplně všechno. Může to být cokoli, třeba dvaadvacet druhů ovoce naloženého v domácí pálence, koleš, túra jeskyní na Dunaji v ohyzdné kocovině nebo naprostý mišmaš žánry a kvality hudebních těles.
„Skvělý line-up,“ poznamenává James Blake v malé budce press centra, kam se přišel osobně podívat za novináři a navzdory své nechuti k rozhovorům s námi strávil dobrou tři čtvrtě hodinku. „Slavíme dvacetileté výročí, tak jsme se museli snažit,“ odpovídá šéf PR Tono Repka a zní to jako komediální gag, když vezmeme v úvahu, jaké zářezy v line-upu má Pohoda z minulosti.
Co jsou pro Slováky Korben Dallas, to jsou pro Čechy Zrní. Po úspěšném turné těchto dvou kapel se kladenská pětice vrací, na pódiu největšího slovenského festivalu rozhostí ticho a pak se spustí orchestr. Zrní oslaví patnáct let a Pohoda dvacet.
Jestli už dlouho pokukujete po návštěvě Rumunska, ale organizovaný zájezd s cestovkou je vám protivný a na rebelskou výpravu na vlastní pěst si netroufáte, existuje ještě jedna dobrá možnost. Vydejte se do vesnice Eibenthal, která leží v rumunském Banátu a jednou z těch, kde žijí čeští krajané.
Česká centra prosazují českou kulturní scénu na mezinárodním poli. Tak zní motto sítě institucí zřizovaných ministerstvem zahraničí, které se ve 23 metropolích po celém světě snaží u zahraničního publika budovat povědomí o českých hudebních, výtvarných, literárních, divadelních a dalších počinech. Jak se jim to daří u české alternativní muziky? Co všechno stihly v uplynulém roce 2015? Je o českou klubovou scénu v zahraničí zájem? A jaká jsou úskalí propagace české alternativy?
Únor bílý, pole sílí. Staré pranostiky už asi neplatí, protože ačkoli do února zatím daleko, už teď je jasné, že úroda bude neobyčejně velká. Totiž – nejvíc zrní (respektive Zrní) bude už v únoru a březnu, posype se ale vlastně už tento týden.
