Nejpozoruhodnější na celém Banátu je to, že se na pár dnů každému zamlouvá úplně všechno. Může to být cokoli, třeba dvaadvacet druhů ovoce naloženého v domácí pálence, koleš, túra jeskyní na Dunaji v ohyzdné kocovině nebo naprostý mišmaš žánry a kvality hudebních těles.
Za zmínku stojí nezastavitelní Terne Čhave, kteří na obou koncertech dokázali dotáhnou k pódiu i frontu na pivo. Killikrankie, kteří zavalili hezký tekno na konec. Ghost of you, protože je to zkrátka vždycky mazec. Noir Voir za jejich historicky největší kotel a vybroušenou souhru. Určitě bych zmínil i Manon Meurt, Never Sol, Stinku a další, kdybych je neprospal, za což se omlouvám.
Trochu za to může cesta tam a rozverní zpěváčci, ubíjející přebytek akustických nástrojů a nejméně hektolitr alkoholu různé tvrdosti. A taky ty sedačky. To ta helpa bylo slyšet od autobusu až po hospodu U Medvěda tak stodvacekrát a já upřímně doufám, že tu píseň už nikdy v životě neuslyším. Prosím. Ale je tam krásně.
