Ostrava má za sebou třetí ročník klubové noci alias PENDL. Přestože byl letošní program zaměřen spíše na mainstreamovou hudbu, našlo se několik alternativních výjimek, kvůli kterým to stálo za to.
Dlouhou noc jsem započala v Goře, Noisy Pots jsem viděla naposledy v létě a už mi začínali chybět. Hodinové zpoždění mě zrovna nepotěšilo, lidí bylo místy až příliš, avšak koncert za to stál. Hrnce a čudlíky, geniální spojení.
Bleskově jsem vyletěla směr Stará Aréna, místního elektronika Lišaje jsem si nemohla nechat ujít. Skrze tento krátký a rychlý přesun jsem si uvědomila zásadní věc; klubová noc má v sobě kouzlo, kterému se nevyrovná sebelepší samostatný koncert. Atmosféra oné jedné noci, kdy centrum ožije v netradičních rozměrech, je fantastická a neopakovatelná.
Dalším světlým bodem programu byla jednoznačně brněnská elektronická dvojice Himalayan Dalai Lama. Konečně jsem je viděla naživo a doufám, že to nebylo naposledy. Skočila jsem do Docku mrknout na Alphones, docela mě však odradila vylidněnost klubu (z tohoto hlediska je klubová noc nezvyzpytatelná; jednou je na koncertě pět a půl lidí, jindy je nával, že se nemůžete hnout), a tak šla jsem do Marleye na Tamalu, aniž bych měla ponětí, o co se jedná. Pro mě odpočinková kapela, po níž jsem měla chuť zase na něco energičtějšího. Tím nemohlo být nic jiného, než dvojice DJ´s z MIDI LIDI, Tomino & Myslivec. Pravděpodobně nejlepší vystoupení celého PENDLu, více než dvouhodinový set mě bavil od začátku do konce. Vyskákala jsem se natolik, že ani nezbyla energie na after party ve Fabriku.
