Největší hudební festival v Evropě se letos konal po 29. na vídeňském ostrově uprostřed Dunaje. Tímto přízviskem se akce pyšní zejména díky ploše, kterou festival zabírá, množství vystupujících umělců a vysokou návštěvností, kterou podporuje mimo jiné i vstup zdarma. Letošního ročníku se zúčastnilo klem 2000 kapel a hudebníků, kteří zajistili po tři dny 600 hodin programu na dvaceti pódiích rozprostřených na 4, 5 kilometru dlouhé části pevniny uprostřed slavné vídeňské řeky.
Pokud se vydáte na Donauinselfest, musíte samozřejmě počítat s obrovským množstvím návštěvníků a následnými frontami na metro. Odchod po koncertě headlinera může trvat i hodinu. Po této stránce je však festival zorganizován velmi dobře a pohyb po ostrově je celkem plynulý. Trochu zvláštním nešvarem bylo na letošním ročníku značení pódií, kterým především chyběla čísla použitá v programovém sešitě. Nalezení konkrétního menšího pódia tak mohlo být zpočátku velmi komplikované.
Festival, hrazený z peněz od sponzorů, z městského rozpočtu a financí z poplatků za stánky, stál letos 4, 2 milionů EUR, což je o 300 000 EUR méně, než loni. Stálá finanční krize způsobila škrty i v případě Donauinselfestu, ale organizátoři nechtěli, aby se toto krácení projevilo na programu. Jedním z problémů byl nedostatek hygienických zařízení na obrovské množství návštěvníků, jejichž počet dosáhl při loňském ročníku 2, 8 milionu. Mnoho lidí tak zcela bez ostychu využívalo přírodní wc v křoví, což je na festival s tak dlouhou tradicí a s důrazem na ekologii docela zábavný fakt.
Donauinselfest svým programem pokryl velmi širokou škálu hudebních žánrů pro návštěvníky všech generací. Na ostrově se nacházela pódia pro děti, milovníky sportu, stage s elektronickou a party hudbou, šlágry, country and western a samozřejmě i pódia rocková, „ostrůvky“ pro jazz a blues, world music a hlavní stage s velkými jmény.
Páteční večer patřil popmusic s doprovodem piana, na hlavním pódiu vystoupil Marlon Roudette, původní člen skupiny Mattafix se svými sólovými písněmi a německá synthrocková kapela Unheilig.
Popový písničkář a kytarista James Morrison pokračoval v udržení magické nálady a poslední slovo na hlavním pódiu patřilo rakouskému hudebníkovi Hubertu von Goisern, představiteli populární folkové hudby. Právě on a Unheilig patřili k posledním odhaleným jménům z letošního line-upu. Třetím déle utajovaným překvapením byla německá skupina The Boss Hoss, která zahrála v neděli večer.
Mezitím velké množství tancechtivých návštěvníků bavil v pátek na elektronické stagi Dj Chuckie. Elektronika a klubová hudba vůbec se ve Vídni těší velké oblibě a díky Donauinselfestu je přenesena do prostoru open-air stagí, které mají samozřejmě svou specifickou atmosféru.
Stereofacefoto: Zuzana MacháčkováV sobotu začal festivalový ruch již od druhé hodiny odpolední a i na menších stagích se představily rozmanité kapely. Výběrově se pozastavme u dvou pozoruhodných rakouských (tedy domácích) kytarovek, které zpívají anglicky a rozhodně nestojí v pozadí za svými britskými protějšky. Na stagi pro lidská práva vystoupila kapela Stereoface z Grazu, přímočará kytarová záležitost, ovlivněná indie discem, které dominoval zpěvák s hlasem připomínajícím Noela Gallaghera. Jejich koncert zhlédlo většinou posedávající publikum, ale našli se i fanoušci, kteří kapelu aktivně podporovali před pódiem.
Druhým horkým želízkem v ohni je nepochybně mladá parta Rakušanů říkajících si Nihils. Tato nadějná kapela z Tyrolska vystupovala na jednom z nejmenších pódií na ostrově, ale sešlo se na ni nápadné množství mladých lidí, kteří jistě patřili k určité fanouškovské základně. Nihils nejsou je další parta kluků s kytarami, jejich písně jsou značně rytmicky rozmanité, některé jsou tanečně laděné a lehce bisexuální vzhled jejich frontmana dotváří image této indie senzace. Zatímco jejich studiová nahrávka Set My Sail zní jako pohodový letní hit, jejich živé vystoupení dokázalo, že tahle kapela umí dělat rock’n’roll.
Sobotní večer zakončil jeden z největších headlinerů letošního Donauinselfestu, skotská klasika Simple Minds. Přestože jejich vrcholná tvorba patří do osmdesátých let a jejich největšími hity dosud zůstavají Don’t You Forget About Me a Alive and Kicking, jsou Simple Minds ve výborné formě. Koncert kapely, která je známá více jako klasika než novodobá záležitost, se překvapivě nenesl na vlně nostalgie, ale přilákal početné publikum různého věkového složení a dokázal udržet taneční náladu, zejména v závěru koncertu, kdy došlo na největší hity. Zpěvák Jim Kerr stále nezapomněl své typické pohybové kreace a příznivci Simple Minds naopak nezapomněli zpívat jejich nejznámější skladby.
Simple Mindsfoto: Zuzana MacháčkováV neděli na velkém pódiu vystoupili finská formace Sunrise Avenue, která je německy mluvících zemích velmi populární a návštěvníci Donauinselfestu ji podle facebookové ankety považovali za vrchol festivalu. Kapela kromě Hollywood Hills nebo Don’t You Dance zahrála i mix svých verzí nejznámějších popových hitů, došlo i na reggae. Sunrise Avenue byli hostem dunajského festivalu již potřetí, dle slov zpěváka Samu Habera tentokrát odlet do Rakouska málem zaspali, což by bylo jistě nesmírné zklamání pro jejich početné místní fanoušky. Ještě při jejich poslední skladbě nebylo ani známky po blížící se bouři, která větrnou smrští a deštěm málem ukončila festival a shrnula vystoupení Stereo Mc’s do pouhých osmi minut. Po krátkém odkladu však na hlavní stagi odehráli plnohodnotný koncert němečtí Silbermond pro ty nejvytrvalejší, kteří se nenechali bouřkou odradit.
Donauinselfest, Vídeň (AT) – Donauinsel, 22.-24. 6. 2012
