GenotPresents#5: Digitální underground v kontextu

Po koncertních dožínkách v malém sále pardubického Divadla D29 a probdělé noci na festivalu Ostrava Kamera Oko se pražský kolektiv Genot Centre vrátil do prostor pražské Archy, aby pokračoval v odvážné dramaturgii a prezentaci současné elektroniky.

Ještě než došlo na vystoupení Natálie Plevákové s Janem Matýskem, otevřel večer svým úvodem Ondřej Lasák, ve kterém přiblížil tvorbu vystupujících umělců a umělkyň a zasadil jej do kontextu experimentální scény a současné hudby obecně. Tyto Onřejovy úvody považuji za zásadní součást práce Genotu, posilující vyznění jejich koncertů – nejen kvůli možnosti lepšího porozumění hudební abstrakci, ale také jistému navození pospolitosti a prožití následujícího zážitku. Jde o součást dramaturgické práce, kterou jiní pořadatelé alternativních koncertů opomíjejí a která události Genot Centre činí obohacujícími také vědomostně.

Již zmíněná úvodní performance Natálie a Jana vytěžila bohaté technické zázemí divadla na maximum, aniž by zaváněla samoúčelností. Jejich tekutá hauntologie podpořená místy hororovým vizuálem kombinující projekce na plátno a šerosvitnou scénografii byla vtahující a plná zvratů – především však těžila z ohromně dynamického sound designu. Debut Natálie Plevákové by měl snad vyjít ještě letos.

Zahraničním zástupcem a vrcholem večera se za mě stalo barokně ambientní vystoupení More Eaze (vlastním jménem Mari Maurice), která nakonec, kvůli nemoci Setha Grahama, vystoupila sama. Ani v této krajní situaci nebylo pražské publikum ochuzeno o původně plánovaný set, který dvojice vystavěla kolem desky The Heart Pumps Kool-Aid opírající se o autotune vokály, smyčce a kontrasty digitálních explozí a úplného ticha, podpořené fantaskním vizuálem amerických předměstí Iana Cooka. Set, který mi znovu potvrdil kvality onoho loňského alba.Hlavní program uzavřel mladý producent Klahrk (vlastním jménem Ben Clarke) masivními tanečními bangery z postklubového Londýna. Hudebník, na kterého Genot Centre upozornil experimentátor Dane Law, jemuž dříve u pražského labelu vyšla deska r.bit a který Klahrka učil na London South Bank University. Večer v sále zakončil ve futuristické harmonii s VJským duem Escher Fucker.

V jednom z posledních dílů pořadu Akcent na Vltavě kritizoval divadelní publicista Vladimír Hulec koncerty, které dle něj v Divadle Archa probíhají na úkor experimentální scény. Věřím, že kdyby byl ve středu na místě, změnil by názor.

GenotPresents#5: More Eaze + Klahrk + Natálie Pleváková, Praha – Divadlo Archa, 13. 4. 22