OKO 2021: Moravskoslezský ráj to napohled

Stodolní. Nejznámější ostravská ulice a zastávka tramvaje, naproti které stojí kavárna, jejíž výlohu zdobí nápis „Ráj Paradise”, podtitul letošního ročníku. Od prvních kroků pátečního odpoledne je tedy zřejmé, že město filmovým festivalem žije. Nebo ne?

Nápaditě přetransformovaný prostor bývalého hobby marketu na galerii PLATO zeje hodinu před zahájením spirituálního klenotu Carlose Reygadase Post Tenebras Lux prázdnotou. Do začátku projekce se to příliš nezmění, člověku to alespoň ale dává prostor prozkoumat aktuální výstavu či podařenou post-apo instalaci Matyáše Chocholy v zahradní části. „Zpívali cvrčci a já olizoval kovové čelo postele. Cítil jsem se jako čerstvě vykoupané dítě. Jediné, co jsem musel, bylo existovat,“ přemítá v závěru hlavní postava výše zmíněného filmu a vysílá těch pár návštěvníků omámených psychedelickou asambláží mexického auteura zpět do víru velkoměsta a ústředního místa festivalu – kina Etáž. 

Sobotní masterclass Kryštofa Hlůžeho představuje filmy na kterých spolupracoval s laureáty Ceny Jindřicha Chalupeckého – Valentýnou Janů (Hair Flip) a Jakubem Jansou (Club of Opportunities), který se přednášky osobně zúčastnil a pro její účely vytvořil speciální verzi své původně multikanálové video instalace. Ta je aktuálně k vidění v Pražákově paláci Moravské galerie v Brně společně s ostatními projekty laureátů.

V Etáži promítaná nelineární charakterová studie Opravdové matky režisérky Naomi Kawase, mne však svou unikátní konfigurací vyprávění zdaleka nestrhla tolik jako poutavý úvod věčně zapáleného a energií hýřícího dramaturga hlavní soutěže festivalu Jakuba Felcmana popisující a vlastním videem z Cannes ilustrující tíživou atmosféru covidové premiéry filmu. 

Hlavním tahákem ostravského programu pro nás byla pochopitelně AV night Genot Centre. Dramaturgická dvojice Ondřej Lasák a Wim Dehaen jsou zárukou unikátních zážitků minimálně již od dob spacích Silent Nights, se kterými měl ostatně ostravský večer leccos společného – intimní pospolitostí soustředěného poslechu v kinosále počínaje a společnou snídaní konče.

Koncerty rozdělené do tří bloků a lokací využívající naplno prostory galerie PLATO zahájila dvojice šumařˇˇˇ a Trauma, kteří sice ještě debut u Subtext Recordings nevydali, ale klidně by z fleku mohli. Na dálku, prostřednictvím mobilního telefonu připevněného na čele v sále přítomného Lorenza Colocciho, dirigovala svůj kolážovitý set tchajwanská umělkyně Sabiwa a první blok uzavřel samotný Keith Rankin aka Giant Claw s premiérou Millennium Bug, čerstvého releasu Genot Centre, postaveného na živé re-imaginaci dříve vydaných skladeb. Nenucené, vtipné a nápadité vystoupení bylo naprosto pohlcujícím příkladem toho, jak může vypadat digitální undergroundová hudba v podání kreativního génia. Streamovaná z obyváku, v kraťasech před green screenem a s pauzami na přesun ke druhému nástroji.

Bostonská entita adaa uvedla následující „party” blok odehrávající se v části galerie překřtěné na „skatepark” post-klubovými fragmenty, sympaťák Wim dekonstrukcí trapových beatů a Arleta, „autorka aktuálně nejslyšitelnějšího šepotu na české scéně”, ovládla stage introspektivním rapem.

Jedním z vrcholů večera, respektive brzkého rána, pro mne bylo vystoupení Lišaje. Marianskohorsk (vydaný tehdy ještě v rámci kolektivu LES) byl v roce 2014 mou vstupenkou do světa (power) ambientu a živě hrát jsem jej neslyšel snad od toho koncertu v MeetFactory, kdy strčil do kapsy Varga. Fenomenální kombinace field recordings a v nich utopených beatů vytváří světy, ve kterých je radost se ztrácet a nalézat, usínat a probouzet se. Nastolenou atmosféru na pomezí spánku a bdění doplnila o hauntologický set Natálie Pleváková a výlet do kosmu zakončil pan dronař Michael Nechvátal spolu s Annou Ruth jako Kult Masek & Koruth. 

All stars line-up českého ambientu završil Tomáš Knoflíček z Gurun Gurun, jehož organické ševelení a vrstvení přírodních ruchů s těmi syntetickými bylo perfektním doprovodem k závěrečnému rituálu na zahradě galerie v podání Lucie Králíkové (Efemér). Rituálu, při kterém se všichni účastníci právě skončené noci sešli u ohně a společně opékali jablka za východu slunce nad nedělní Ostravou.

Ostrava Kamera Oko, festival primárně zaměřený na kameramanskou tvorbu, a s ním spojená aktivita Genot Centre, ale také například činnost Gin&Platonic rozvíjející se v zázemí Provozu či Docku, jsou zářným příkladem potenciálu a ambicí, které ostravské kulturní prostředí nabízí. Ačkoliv se zatím potkává s nižším zájmem, než bych alternativní kultuře na pomezí Moravy a Slezska přál, jsou na dobré cestě. Taková do detailu připravená a s entuziasmem realizovaná akce jako právě Ostrava Kamera Oko je toho důkazem. 

Ostrava Kamera Oko 2021, Ostrava – různá místa, 29. 9.–3. 10. 21