V úterní večer 22. října proběhl v brněnském Besedním domě druhý koncert v rámci cyklu Jazz&World. Na programu bylo vystoupení mladého izraelského klavírního umělce Yarona Hermana, který od začátku koncertu postupně seznamoval posluchače se svým pojetím moderní klavírní skladby. Oproti prvnímu setkání stejného cyklu při poslechu Nizar Rohana Trio, se tento večer měl nést ve znamení větších experimentů v oblasti jazzu a improvizace, jenže situace nebyla vůbec tak jednoznačná, jak se ještě před koncertem mohla zdát. Yaron Herman uchvátil míšením žánrů a především projevem ušitým na míru brněnského publika. Velmi zdařile pracoval s náladou a s očekáváním svých posluchačů, a to hlavně díky notné dávce precizní improvizace.
V první skladbě zpočátku rozezníval teskné bluesové harmonie. Jeho vyrovnanost a pekelné soustředění při hře posluchače i samotného interpreta chvílemi zvedala ze židlí. Jelikož je Yaron Herman mistr, který kuje železo velmi žhavé, předvedl ještě během první skladby přerod do písňové formy, kterou následně hravě rozpracoval v jazzových motivech pravé ruky. Pomalejší tempo střídalo svižnější, a tak tomu bylo bohužel po celou dobu koncertu, i když nutno říct, že tento vzorec publikum ocenilo pozitivně.
Ve druhé skladbě našel využití pro zvonečky různých velikostí a tónů, postavené na klavírní desce, na které cinkal v divoké rytmické studii, jež ohýbala, natahovala a zkracovala všechny představitelné jazzové rytmy. Yaron Herman si pomaličku začínal hrát s očekáváním posluchače a jeho odhadem, jak se kompozice budou vyvíjet. Poté opět přišla skladba klidnější, zato však vážnějšího charakteru, ve které klavírista rozezníval harmonické mraky rychlými rozloženými akordy. Občas nás zmátl vložením částečné kakofonie ve velmi dramaticky působícím doprovodu. Při zakončení však náladu odlehčil jakoby rozvleklým bluesovým rozkladem, se kterým nijak nepospíchal, proto publikum ve výsledku potěšilo, když uhodil tóniku na hřebíček, což je pro západní hudbu jasným signálem pro ukončení jednoho celku.
Svižná jazzová skladba číslo čtyři působila jako hektický New York v dopravní špičce, ne nic nepříjemného, ale vlastně velmi veselého a mírně divokého. S koncem si Yaron nelámal hlavu a zakončil staccatovým utnutím v nejvyšších polohách. Následovalo něco, na co někteří návštěvníci možná ten večer čekali. Šlo o osobitou interpretaci izraelské tradiční hudby. Už z počátku bylo jasné, že jde o moderní aranžmá lidové skladby, neboť jazzová improvizace ustoupila a nahradil ji chytlavý melodický motiv.
Yaron Herman vlastně ani sám neměl tak úplně jasno, co se bude dít v jeho skladbách. Podtrhl to citátem: „Hopefully something is happening,“ což však lze chápat jedině pozitivně, protože interakce s publikem a samotným momentem nikterak nesvazuje ruce, právě naopak.
Zvukový experiment s pianem jako objektem přišel v šesté skladbě. Začínalo to obvyklou perkusivní hrou na dřevo, drnkáním na struny a hraním flažolet, a pak přišel onen význačný melodický motiv, velkolepě a bohatě rozpracovaný. No Surprises od Radiohead byl vlastně takový žert, protože to pro mnohé opravdu překvapení bylo. Bylo znát, že se Yaronovi Hermanovi práce s tímto tématem dost líbila, neboť se velmi zdráhal skladbu zakončit a protahoval tak naše očekávání. Neplést však s peripetiemi!
Zvukový experiment pokračoval i v osmé skladbě. Tentokrát za pomoci tlumení strun klavíru rukou (pizzicato) rozehrával svižné melodie s východním nádechem. Do vývoje kompozice zase zasazoval nečekané zvukové a rytmické prvky a skladba působila velmi efektně i po vysazení zmiňovaného a obveselení jejího charakteru ke konci.
Publikum častovalo klavíristu vydatnými potlesky a bylo jasné, že se z pódia dolů jen tak nedostane. V prvním encore jakoby podle intuice vykouzloval něžné melodie. Veškerou bouřlivost a dynamiku si nechával na přídavek druhý, do kterého sázel tónové postupy jako od tvrdohlavého dítěte génia a bohatě tedy pracoval s principem, který z běžného vytváření očekávání přerostl až v banalizaci díla. Nicméně si vysloužil potlesk ve stoje a prostor pro poslední klidnou jazzovou tečku, opět s povědomou melodií, ve které se tedy už naposledy pomalými, opatrnými krůčky blížil ke konci.
Hermanova druhá návštěva Brna dopadla nad všechna očekávání. Letos se v rámci Jazz & World můžeme těšit ještě na Ivana Vargase a jeho flamencové show Yo Mismo. Laťka byla nastavena velmi vysoko, nicméně doposud výběr interpretů a jejich výkon velmi potěšil a příjemně překvapil.
Jazz & World: Yaron Herman, Brno - Besední dům, 22. 10. 13
