Druhou část ohlédnutí za virtuálním ročníkem festivalu Eurosonic Nordeslaag uvádím ikonickou hláškou ze seriálu Bojack Horseman. Crossing-over ve smyslu potkávání (témat, žánrů, oborů, festivalů,...), ale i sdílení zaznívalo hned na několika úrovních.

Eurosonic Noorderslag je největší showcase festival v Evropě, jehož pravidelnou součástí je odborná konference, která probíhá v angličtině, ale má i lokální zaměření (část panelů a prezentací je vedena v nizozemštině). Podobné je to s krátkými koncerty představovaných kapel – poslední den bývá tradičně věnován těm holandským. Letošní online verze, již přinesla dosavadní karanténa, se vyznačovala nejvýrazněji dvěma aspekty – ekologičností a demokratizačním efektem.

Jakuba Franka jsem naposledy viděl loni v létě na jednom z mála hudebních festivalů, který jsme oba stihli – táborské Transformě. Se zbytkem kapely Lebanon, kde hraje na kytaru, jsme tam prokecali celou jednu červnovou noc. S Jakubem, který krom tvoření hudby nově pracuje i jako kurátor olomoucké galerie a je dlouhodobě součástí sdružení Bludný kámen, se prostě dobře povídá, a to i na dálku přes obrazovku počítače. O izolovaných spojeních, slezských provinciích, Jiřím Kolářovi a spoustě hudby…

Za rapovým projektem Fvck_Kvlt se skrývá frontman punkových The Wilderness a raper Denis Bango. Zabijem sa! je na první pohled kontroverzní název, ze kterého mi připadá nejdůležitější právě vykřičník na konci. Ten předestírá intenzitu a téměř až fyzickou naléhavost celé desky.

Online přenosy, které pandemická krize nepochybně dostala více do popředí nejen jako náhradu živé akce, ale jako možnou alternativu do budoucna, mají pár výhod. Jsou jistě ekologičtější, což vám třeba organizátoři ESNS připomenou hned po přihlášení a registraci, kdy obdržíte virtuální visačku. A za jeden večer stihnete logisticky více koncertů, než byste měli šanci vidět v klubu. Pokud vás něco zaujme, můžete se podívat i zpětně formou VoD. Snad je to sporné, ale možná jde o fyzicky i mentálně náročnější aktivitu než být na místě. Znamená to přijmout více informací, moc se u toho nehýbat a neustále se dívat několik hodin do monitoru. Ale volba je na vás, třeba vám stačí zhlédnout šest vystoupení jen tak náhodně a mezitím třeba cvičit jógu.

postforever je meditací nad zráním a bytím multinacionální a mileniálskou ženou, řekli jsme si s Ai fen (jinak též ba:zel) během rozhovoru o jejím albu. Rok po vydání debutu přichází post postforever, remixové album, na které přispěli Kkraus, MA'AM, Jested, Tropical Vampire, Dikolson a Evil Medvěd.

Shame netřeba dlouze představovat. Kapela vznikla asi v roce 2015 v kolektivu kolem legendární hospody Queen’s Head, která stájí například neblaze proslulé Fat White Family. Nyní vrací úder s druhou deskou Drunk Tank Pink, s níž navazuje na svůj velebený debut z roku 2018, Songs of Praise.

Jak evokuje už pojmenování Creaks, atmosféru logické adventury studia Animata dokreslují různá škřípání a vrzání. Po Floexovi přijal taktovku Joe Acheson se svým Hidden Orchestra. Vznikl jakýsi nekonečný soundtrack – při hře je totiž možné jednotlivé úrovně projít několikrát, a tak vznikly hudební alternace původních verzí jednotlivých skladeb. Creaks je možné hrát a nyní také jen poslouchat.

Začátkem minulého roku vydali brněnští Bare Escape své první album In a Flash. V tradičním složení dvě kytary, basa, bicí najdeme členy matadorů VDYD Tomáše Hrubana a Davida Mikeše, vokál obstarává Aleš Gajdošík z Ette Enaka a na basu hraje Vendula Pukyšová z post-punkových sinks. Na charakterní nahrávku se skate-punkovým nádechem (v tom nejlepším slova smyslu) navazuje kapela svou druhotinou What If We Burn It.

Psychedelické trio, rozkročené mezi drone, noise a ambientní hudbou pochází z Brna. Ve složení Martin Beláň (kytara, zpěv), Ivo Lorenc (baskytara) a Marek Hampl (bicí, zpěv) čeří vody snové, kytarové hudby, přičemž tvrdí rozhodný výraz, tesajíce nekontrolovanými údery do své kamenné tváře.