Na straně jedné kradmé a subtilní klavírní variace prolínající se se švitořením příčné flétny a zastřešené étericky mrazivým, a přesto jaksi dětsky ševelícím ženským hlasem, na straně druhé soustava mašinek, zahalující křehké kompozice do znepokojivě zborceného a temného elektronického zaklínání. Dva zdánlivě odlišné světy spletené do jednoho atmosféricky intenzivního celku, který po těle rozprostírá „letmé doteky paranoidního probublávání“. Česko-polské duo ba:zel splétá ambivalentní minimalistickou soustavu protipólů – strašidelnosti a okouzlení, neoklasiky a mrazivě hutného elektronického rituálu. A nachází na české scéně prázdnou skulinku, díky jejímuž zaplnění si získávají poměrně solitérní pozici.
Postmoderní audiovizuální dialog
„Je to druh dialogu, snaha se správně pochopit a ilustrovat to v jednolité písni,“ říkají o svém propojování dvou hudebních pólů ba:zel a vracejí se ve vzpomínkách k okamžiku, kdy se Ewelina Chiu a Daniel Vlček setkali ve správný čas na správném místě. „Právě jsem dokončila Mga, a tím určitou etapu, a pořídila si svůj první elektronický hudební nástroj (kaossilator) se záměrem kombinovat ho s klavírem a flétnou. Ale zjistila jsem, že práce s elektronikou a vytváření svých vlastních beatů nebudou až tak jednoduché. Byla jsem z toho trochu zoufalá a přála jsem si potkat někoho, kdo by mi s tím pomohl,“ vypráví Ewelina a Daniel doplňuje, že jej Ewelina potkala za pět minut dvanáct: „V té době jsem často uvažoval, že se zbavím všech nástrojů a dám si od muziky pauzu. Pak ale přišel ten zlom, kdy jsme se potkali, a s tím se dostavila i motivace pokračovat dál.“
Hudební realizace uměleckého monikeru ba:zel, který Ewelina a Daniel původně užívali pro všechny své umělecké projekty a spolupráce, měla premiéru jako doprovodná součást konceptuální výstavy v Českém Krumlově. „V září 2014 měl Dan domluvenou měsíční rezidenci v Českým Krumlově, na kterou mě pozval ke spolupráci. Představili jsme tam konceptuální sešit o nostalgii v postmoderním období, jež sloužil jako průvodce k audovizualní performanci, což bylo vlastně naše první veřejné vystoupení,“ vzpomíná Ewelina.
Snad i proto se i dnes, určitou dobu poté, co se oba rozhodli ba:zel osamostatnit jen a pouze jako plnohodnotný hudební projekt, do jejich podstaty výrazně promítá prvek audiovizuality a přesahu do jiných forem umění – ať už konkrétně hmatatelných, nebo podvědomě tušených. Striktně se tak nedá ba:zel od další umělecké tvorby Eweliny a Daniela oddělit, jejich hudební i výtvarně-umělecké vize „se projektují na obě strany a ani to nemůže být jinak, protože ba:zel zabírá v našem životě dost časoprostoru.“
Neoklasika pod vlivem technopárty
„Když skládám, tak mě hodně ovlivňuje klasická hudba a její tvar. Protože jsem nikdy před ba:zel neskládala své vlastní věci, mám tendence používat klasické hudební struktury, jako je třeba waltz, sonata, nocturno atd. Až později s Danem začínáme struktury rozbíjet a dekonstruovat a znovu stavět do novotvaru,“ dává nahlédnout pod roušku vzniku písní ba:zel Ewelina. „Nejdříve vzniká většinou text a ten už si s sebou samozřejmě nese nějakou náladu, která se pak zobrazuje v melodii. Ta vyplývá později intuitivně, když si sednu ke klavíru. Inspirace k textu je různá, vychází z osobního zážitku, snu nebo na základě filozofie,“ doplňuje. Poté, co je základní verze písně vytvořena, „nastupuje“ na scénu Daniel. „Reaguju na náladu a melodie, které mi Ewelina představí, hledám zvuky a komponuju rytmy, který zobrazují atmosféru toho, co se ta písnička snaží říct. Ke konci procesu, když ladíme aranže, tak máme tendenci ubírat,“ říká.
Podněty, které se do mrazivých introvertních kompozic prolínají, můžeme u ba:zel nalézt mnoho. Ještě více to tak umocňuje podprahově ukrytou širokospektrálnost jejich minimalistických, na kost osekaných písní. „Hodně mě ovlivňuje literatura, poezie, teorie a filozofie. Své texty ráda kóduju, schovávám významy ve hrách s jazykem, což jsem se nejspíš naučila dlouhodobými love affair s knihami,“ prozrazuje Ewelina. A Daniel pak hledá kořeny svých múz především kolem elektronických nástrojů: „Dost mě ovlivnily technopárty, na kterých jsem se aktivně podílel jako DJ, později freetechno a tvrdší elektronika včetně jejich subžánrů. Strávil jsem tenkrát stovky hodin mixováním desek a srovnáváním BPM, pak mě naštěstí začaly víc bavit eklektický mixy a vlastní experimenty s hudební produkcí, začal jsem sbírat analogový synťáky a drummashiny.“
Na internetu můžeme dosud vystopovat tři skladby (z toho dvě na Bandcampu), představující temnou tvářnost ba:zel pokaždé v trochu jiné náladě a formě (jednou ambientní, podruhé downtempovou, do třetice klubově pulsující). Písní však mají mnohem více. Dokonce tolik, že debutová nahrávka je za rohem. „Jsme nahraný, zmixovaný, takže jestli se nic nepokazí, tak si troufneme říct, že bude brzo,“ přitakávají. Vesměs všechny písně, které se na prvotině objeví, přitom vznikly už v roce 2015 během rezidenčního pobytu v nizozemském Arnhemu. „Dostali jsme k dispozici vlastní prostor. Nejdříve v takovým vybydleným řeznickým krámku, kde se čas od času dělaly koncerty, a později v bejvalým vojenským objektu Koningsweg, původně německým, kousek za městem. Byl tam skvělej klid a dalo se tam intenzivně pracovat. Skoro všechny věci, který budou na debutovým albu, vznikly tam, i když jsme je po návratu do Prahy a pod vlivem živého hraní v klubech dost posunuli od původní verze,“ říká Daniel.
Do té doby, než se debutu dočkáme, se nabídne hned několik příležitostí nechat se temnou aurou ba:zel omotat naživo. Už 16. května vystoupí v Olomouci v rámci Divadelní flóry, 20. května v Hradci Králové společně s naším loňským objevem Julinko. Další měsíc pak nejprve zahrají 4. června ve Studiu PRÁM v rámci elektronického festivalu Elekce a 7. června zakončí v Café Jedna slavnostní premiéru dokumentárního filmu Andrey Culkové H*ART ON, v němž hudba ba:zel zaznívá.
