Ať už je mediální obraz Ruska (po právu) jakýkoliv, je nutno si připomínat, že tamní alternativní klubová scéna je nesmírně pulsující a inspirativní, blízká. A to ať už ve sféře ryze elektronické, tak ve sféře, která stále nezanevřela na kytary. Tradice ruského post-punku je veliká. Namátkově třeba Everything is Made in China, Motorama (poslední desce jsme se věnovali v Bedekru) a pak... Manicure. Moje nejoblíbenější ruská záležitost vůbec.
Se zájmem je sleduji již od roku 2009 a jejich eponymního debutu. Od ryze kytarových, anglicky zpívaných post-punkových chmur z ruských panelových periférií se postupně propracovali k syntezátorům (deska Grow Up z roku 2011) a konečně i rodnému jazyku. V této poloze se nejspíše našli, a proto i nejnovější singl přináší ruštinu a melancholickou, introvertně-taneční, kytarově-elektronickou náladu. Над Москвой (Nad Moskvou) nejspíš předznamenává po dvou letech novou desku. A v celém svém eklekticismu zároveň přináší atmosféru, kterou umí vytvářet snad jen právě ruští alternativci. Zoufalou, tíživou, v popelavém oparu se převalující, a zároveň jaksi nadějeplnou, nerezignovanou, schizofrenní.
