Další ročník ostravského filmového festivalu se blíží – proběhne v termínu od 28. září do 2. října a tradičně kromě filmových sekcí představí několik výrazných hudebních interpretů v rámci audiovizuálního večera či kurátorované snídaně. Podtitulem budiž „Pod dlažbou je pláž!”.

Krakovský Unsound jako ústřední téma zvolil „bubliny”  – připomínku toho, jak jsou od sebe izolovány či naopak spolu propojeny různé komunity a subkultury. Skrze sociální média, politiku nebo geografickou polohu. Festival tradičně představí nejen výběr současné progresivní hudby, ale také organizuje důležité diskuze a tematické večery. Jedním z „našich” jmen na Unsoundu bude ABADIR vydávající u Genot Centre.

Další mlhavá noc, když vycházíš z klubu, každý „pocit”, který jsi měl, přebíjí pot a ty jsi zahlcen emocemi,” uvádí svůj aktuální release krotitel zvuků Kaan Işık. Album plné elektronické abstrakce a hlukových experimentů vydal koncem srpna u Genot Centre pod monikerem Blank Wall Season. 

Jako „oslavu zvuku, světla, syntézy a hlubokého audiovizuálního ponoru” charakterizují organizátoři festival elektroakustické hudby a audiovizuálních performancí Sonda, který plánují na druhou listopadovou sobotu 12. listopadu v brněnském planetáriu.

Po covidem ovlivněných předchozích ročnících se uherskohradišťský filmový festival vrátil do zaběhlých kolejí nejen termínově, ale také co do programu: „Hodně si užívám, že náš program je mezinárodní, máme hosty za zahraničí, takže je příjemné – po poměrně dost dlouhé době, kdy to nebylo úplně možné – se potkávat s lidmi z jiných zemí a inspirovat se,” popisovala situaci zakladatelka Národního filmového muzea Adéla Mrázová v jedné z četných festivalových diskuzí ve stanu Českého rozhlasu.

Osmačtyřicátý ročník Letní filmové školy proběhne v Uherském Hradišti tradičně na přelomu července a srpna a vizuálně naváže na předchozí ročníky v cyklu na téma Film všemi smysly. „Použijte prsty, zmáčkněte play a dotkněte se filmu,“ vzkazuje autorka vizuálu Markéta Steinert.

Pohybuje se na hranici digitálního hluku ve svém typickém stylu, chrlí skřípající vzroce a čisté binární výkřiky s manýristickým uchopením dynamiky hlasitosti, která posluchače provádí od pasáží svíravého napětí až po hrdelní basové křeče a prudké kopáky téměř ve stylu frenchcore,” říká se o Somaticae.

Tradiční pražská přehlídka hutné a invenční hudby letos oslaví třicáté výročí, když o dvou listopadových víkendech (11.–12. a 18.–19. 11) představí jména současné scény, experimentální hudbu východní Evropy, folk a světovou premiéru formace Becoming Animal in Uruk (Cindy Sharp, Massimo Pupillo a Thighpaulsandra).

Michael Gira se vrací. Tentokrát sólo a s kytarou. Jak slibují pořadatelé (jejichž výčet je delší než většina Girových skladeb), leckdy jde o „intenzivnější a bolestivější zážitek, než koncert jeho legendárních Swans.” Hudebník známý svým upřímným přístupem a maximálním nasazením má se sólovým vystupováním bohaté zkušenosti a do repertoáru řadí jak průřez tvorby své nejslavnější kapely (často ve velmi upraveném pojetí), tak komornějšího projektu Angels of Light či zatím nevydaných skladeb.

Příchod jara a začátek festivalové sezóny – symboly Donaufestivalu, který se po dvouleté pauze vrátil do starých kolejí s víkendovými termíny na přelomu dubna a května. Místo, kam se vždy rád vracím nejen proto, že je to z Brna pod tři hodiny cesty vlakem (narozdíl od Prahy), ale především kvůli dramaturgii, která prezentuje aktuální jména současného umění s důrazem na performance a elektronickou hudbu, to vše v prostředí historického maloměsta pod vinicemi, jež festivalu dávají specifický ráz a (v kontrastu s ostatními hudebními festivaly) zdánlivě zpomalují plynutí času.