Žánrově neuchopitelní Chief Bromden, v nichž se sešli hudebníci z Brna, Nového Boru a Slovácka, přichází po téměř dvou letech od posledního vydaného EP Noise Forever s novou plnohodnotnou deskou. Od pátku 15. března je venku k poslechu kolekce písní in/tense logic, kterou vypouští label Full Moon Forum.
První třetina roku přináší už jedenáctý ročník multižánrového festivalu Spectaculare, který propojuje hudbu s filmem, divadlem, tancem, videoartem či fotografiemi. Letos se uskuteční několik koncertů s audiovizuálním přesahem, výstava, workshopy a filmová promítání mezi 23. únorem a 28. březnem, o programovou dramaturgii se od počátků festivalu pečlivě stará kurátor Josef Sedloň. Festival bude probíhat tradičně ve více lokalitách zahrnujících Palác Akropolis, Kasárna Karlín, Rajskou Zahradu Gabriel Loci či Galerii Portheimka a kino Bio Oko.
Konstelace hvězd toho večera nemohla být lepší. Vracím se zpět do momentu zklamání, kdy jsem zjistila, že Shame nepřijeli na Pohodu. To se odehrálo loni. Letos už přijeli, ovšem bez mojí účasti.
Se třemi studiovými deskami v kapse zavítá do Prahy v neděli 12. listopadu britská kytarová senzace Shame. Kapela, kterou proslavila především autentičnost živých vystoupení, vznikla kolem roku 2015 v jižním Londýně. Jejich opravdovost a upřímné sociální cítění zaujaly Billyho Bragga a ten je pak pozval, aby zahráli na jeho Left Field stage na legendárním festivalu v Glastonbury.
Už přes třicet let představuje pražská Alternativa svému publiku hudbu pro všechny, kdo při poslechu rádi objevují a experimentují. Letošní ročník bude probíhat od 3. do 11. listopadu převážně v klubu MeetFactory, Kasárnách Karlín a Čítárně Unijazz. Pohlcující drony skladatelky, varhanice a zvukové umělkyně Kali Malone festival uzavřou v magickém sakrálním prostředí kostelu U Salvátora.
Pražská zastávka britského songwritera, rapera a kytaristy Kinga Kruleho byla podzimní perlou mezi návštěvami zahraničních umělců přivážejících svou aktuální desku. Space Heavy je deníkem o deset let staršího chlapce než byl ten, který napsal debut 6 Feet Beneath The Moon. Vznikla v období, kdy Archy Marshall prožívá čerstvě otcovskou roli, a do toho píše své zemité básně, někdy se rozplynuvší v pomíjivosti jako mezilidské vztahy, o kterých v nich mluví, jindy vyzařující pocit marnosti v post-punkové rozervanosti. Různé střípky nálad a myšlenek střídají melancholičtější, ale skladatelsky zralé balady, ze kterých dýchá uvěřitelnost.
Poslední tři roky se vším, co se stalo, bylo opravdu náročné vůbec pochopit. Úzkost z dvouletého covidového období a všeobecné izolace vystřídal strach z budoucnosti, protože po mnoha desetiletích vypukla na evropském území válka. Mluvilo se také o významu a strádání kultury. V hudebním světě zvláště britským umělcům výjezdy na turné do Evropy zkomplikoval Brexit. Black Country, New Road byli jako kapela na vzestupu, když je čtyři dny před vydáním úspěšného alba Ants Up from There opustil jejich frontman. Stále si pamatuji, že jsem strávila asi dvacet minut s několika talentovanými mladými lidmi, ze kterých byla cítit pokora a sympatické sebevědomí. Po setkání s nimi jsem nabyla dojmu, že není vždy nutné směřovat k jasným cílům, abyste dosáhli věhlasu, jak bývá častým narativem v příbězích úspěšných hudebníků.
Rodilý Londýňan Archy Marshall překvapil jako devatenáctiletý svým debutem 6 Feet Beneath The Moon, charismatickým zpěvem, niterným songwritingem a produkcí vymykající se okolním trendům.
Básník a frontman krautrockových Sýček nedávno vydal svou druhou sbírku Světelné básně. Koncept díla je zakořeněný v autorově rodném prostředí a záměrně si hraje s romanticky autentickým gestem jako promyšleným postupem. Grafik Juraj Horváth dodal knížce podobu křehkého artefaktu, jehož obaly jsou tvořeny otisky předmětů nalezených na místě, kde byl během jediného dne vytvořen.
Stojím před dilematem, jak vlastně zpracovat reportáž z festivalu, který je pro mnoho lidí takovým velkým společným setkáním. Slyšela jsem tolikrát, že Beseda není o line-upu nebo velkých jménech, ale hlavně o kamarádství. Je tím místem, kde budou úplně všichni. Tedy ten okruh kolem každého z nás, který znamená „všechny.“ Na druhou stranu jsem jela na Besedu jako odborná veřejnost, hm, takže zhodnotit festivalovou dramaturgii, atmosféru a jak to celé šlapalo, jeví se jako povinnost. Zkusím to vzít z obou úhlů pohledu.
