Očekávání před koncertem multiinstrumentalisty Luise Vaqueze, který se v živém vystoupení svého hudebního projektu The Soft Moon snaží o plnohodnotný smyslový zážitek, byla asi taková: napětí a zvědavost. Zvláště, když večer zahajoval set Dizzcocka, v němž představoval své nejnovější album Unreal, které vyšlo na kazetovém labelu Baba Vanga. Ze studiových nahrávek The Soft Moon jsem se neubránila pocitu, že v některých momentech nejspíš budou dost připomínat Nin Inch Nails. To sice není míněno nijak zle, protože kolekce hudby Trenta Reznora i jeho živé koncerty mě pořád ještě baví a nejsou omrzelé. Přece jen však od současné hudby chcete víc než jen reminiscence na kultovní kapelu.
Nejedna psychedelická kytarovka posledních dvaceti let se učila právě od něj. Novozélandský hudebník a producent Connan Mockasin se 30. května ukáže v pražské MeetFactory. Podivuhodná hra s jazykem rozpoznatelná už jen podle názvů prvních alb Please Turn Me Into The Snat a Forever Dolphin Love, ještě divnější videoklipy, ale zejména skladby, které čerpají z pestrých možností psychedelickým rockem ovlivněných a folkem rozpracovaných kytarových vyhrávek, s osobitostí připomínající amerického excentrika Ariela Pinka.
Narychlo oznámeným koncertem brněnský Kabinet Múz překvapuje hvězdnými jmény. V Los Angeles usídlený skladatel a performer Tashi Wada představí 1. dubna (a není to aprílový žert) svůj hudební projekt protkaný ambientními plochami a dronem. Jeho all-star kapelu tvoří zpěvačka a skladatelka Julia Holter, kterou jistě netřeba představovat, a perkusionista Corey Fogel. V Brně odehrají naživo skladby z jejich nového alba Nue, které vyšlo loni na podzim u brooklynského vydavatelství RVNG Intl. V projektu je zapojen také Yoshi Wada, otec Tashiho Wady, a zároveň člen mezinárodního uměleckého hnutí FLUXUS, jež vzniklo v roce 1960 v New Yorku.
Elektronická hudba je hřiště. A vaší hračkou může být instrument, stroj nebo objekt. S příchodem jara spatří světlo světa dokumentární film The Sound is Innocent herečky, režisérky a skladatelky Johany Ožvold. Skrze pět významných osobností elektronické hudby nás film přivádí k zásadnímu fenoménu – vztahu mezi hudebníkem a nástrojem, člověkem a technologií. Celý tento proces se zároveň odehrává na pozadí vývoje experimentální elektronické hudby.
Následující týden se jeví (nejen) pro brněnské publikum jako velmi hutný. V Kabinetu Múz bude prakticky co večer, to koncertní událost, proložená pravidelnou jam session či hudebním programem Minor Issues, kde hrají k poslechu místní DJs.K největším jménům těchto nadcházejících žní patří bezpochyby atlantští Algiers, kteří svou kombinaci žánrů jako je gospel, punk, krautrock nebo afrobeat podkládají silnými společenskými tématy jako jsou politické převraty a vzrůstající pravicový populismus.
V českých luzích a hájích se stále něco tvoří. A pak, Acute Dose jsou metalisti. A nebo ne? „Acute Dose nejsou metalová kapela a nikdy nebudou. Nasazení by měli, sice nejspíš jen pro ten klip, ale k čemu to je, když nevydrží headbanging ani minutu v kuse a pak se sesypou. Image byla povedená, o tom žádná. Frontman se na lekce tvářil chápavě, ale do pozice kraba se dostal jen jednou a to omylem,“ říkají sami k novému videopočinu.
V polovině února už pošesté začne v Praze širokospektrální festival, který původně nabízel alternativu k letnímu dění v období třeskutých mrazů. Najednou jste si mohli jít zatančit na berlínskou klubovou elektroniku nebo objevit zcela nové rozměry poslechu hudby, ať už se to odehrávalo v NoD nebo chrámu sv. Salvátora. Na první ročníky festivalu Spectaculare mám stále velmi živé vzpomínky, od nočního bloumání zledovatělou Prahou po vyrábění dronu se Sylvainem Chauveau, který byl překvapen, že na workshop dorazila holka. Dnes, doufám, už to není zase takový div a workshopy nás na Spectaculare budou čekat i letos. Festival zahájí taneční představení Rafales choreografa Benjamina Betranda, jehož inspirovala „nevypočitatelná vzdušná substance, která se prolíná i skrze hmotu.“ A pak bude následovat jeden zážitek za druhým: Apparat, Jon Hopkins, showcase experimentálního labelu Erased Tapes či manchesterského vydavatelství Gondwana Records. Cross Club připravuje live set polského producenta Hatti Vattiho, v Rudolfinu zazní adaptace Bachova díla v podání cellisty a skladatele Petera Gregsona.
Vyjeté večírky, zvrácené nápady, kyselé šťávy, zastavené hodiny a židle na střeše. Dávná letní párty ve Vrbně po Pradědem. Lemon tripem to začalo a pak už se jen skládaly jednotlivé střípky, nápady, vzpomínky, identity, byť jen v útržcích hovorů, hlasů, zvuků a dojmů. Opavská dvojice Lowmoe vydává své debutové album Downtemple. Je pojmenované podle chrámu, „kde se setkávají lidi, aby se ponořili do mikrokosmické atmosféry a společně prožili reverbální, lucidní a halucinogenní oslavu elektronické hudby.“ Štěpán Kopečný (známe i z dua Sekvoye, jejichž aktuální nahrávku jsme také nedávno poslouchali) a Nela Bártová posouvají svůj hudebně-vizuální jazyk od downtempových beatů a ambientního polosnu k bezprostřednějšímu a energičtějšímu vyjádření.
Hranická propast je nejhlubší zatopenou jeskyní světa. Na jejím dně se nachází Jezírko. Propast je i jednou z písní a dala název celému aktuálnímu EP dvojice, kterou jsme již dříve zmínili v souvislosti s jejich prvními krůčky. Oba členové dua Sekvoye jsou činorodí i v jiných kapelách, Štěpán Kopečný na sebe upozornil nejdříve s projektem Creaticity, letos ho bylo vidět na koncertech a festivalech hlavně s Lowmoe. Mikuláš Hamerla je zase provázaný třeba s David Invalid a Individual Band, kde se potkává s Davidem Pšenčíkem, kytaristou a zpěvákem Acute Dose.
Pětičlenná kapela z Estonska letos vydala debutové album Slow Sundown, a žádný název snad lépe neodpovídá tomu, co spolu vytvářejí. Rozostřené kytary zvou k polehávání na pláži u zapadajícího slunce, shoegazový nádech, dívčí vokály a bicí vzývající k jemnému pohupování dají aspoň na chvíli zapomenout na tuhou lednovou zimu. V září se Holy Motors otočili v Praze, 3. ledna je uvítá brněnský Kabinet múz.
