Pražská pětice Market servíruje dost možná tu nejzajímavější mozaiku sofistikovaného popu, jazzu a post-punku s charakteristickým, kouřovým saxofonem a sytými synth plochami Pavla Víta. On figuruje jako producent a jeho charismatickým tvůrčím protějškem je zpěvák a kytarista Šimon Marek. A Certain Beauty je velký návrat a krev do žil lokální hudební avantgardy.
Album Hotspot vyšlo 1. března a stihl se pouze brněnský křest. V pátek 18. září teprve přišel čas pro ten odložený pražský, který se na poslední chvíli přesunul z Café V lese do open-air prostoru Střecha Radost. Živá podoba nového materiálu HRTL tak neustále levituje mezi proměnlivými vládními opatřeními. Na to jsme si od jara museli zvyknout, pojďme se tedy raději blíže podívat, co se vlastně v dílně tohoto všestranného hudebníka urodilo.
Když žiješ pár měsíců na Sicílii se všemi těmi vulkány v zádech, album, co nese názvem Gejzír, tě zaujme snadno. Dobré je, když se po přehrání desky ujistíš, že hudba Zapomělsem si říká o pozornost i mimo geologicky významné oblasti. Pod tímhle pseudonymem se už od roku 2017 skrývá hudebník Aleš Macenauer. Mladý písničkář se na novém albu inspiroval toulkami po Islandu. Jinak ale jeho tvorba pevně vyrůstá z česko-polského příhraničí, samoty Rychlebských hor a pokojíku, kde vyrůstal. Právě v něm nahrál část Gejzíru. Alba, které představuje hlavně svědomitou cestu hledání vlastní muzikantské identity. Šlapat po ní přitom baví hlavně proto, že je prochozená teprve čerstvě.
Ostravský DJ, vizuální umělec a producent Metoděj Motýl vystupuje pod přezdívkou Strachkvas a začátkem listopadu mu vyšlo první EP s vlastní hudbou na nezávislém labelu Gin&Platonic. Strachkvas se nyní usadil v Brně, kde dokončil nahrávku Hedonic Treadmill, s níž mu pomáhal také Wim Dehaen z pražského kolektivu Genot Centre. Slyšíme na ní různé samply i kousky terénních nahrávek. Ty ale pro Metoděje nehrají významnou roli, jak říká v rozhovoru pro a2larm. Rozbité rytmy, naštvanost i radostné výbuchy zvukových koláží, groteskní stíny vybudované na beatech spolu s ambientními plochami vytváří kolekci, která graduje zrychlujícím tempem v tracku Soy Boy. Ten je nejvíce přímočarý, přesto v něm nenajdeme klišé typická pro současnou klubovou elektroniku.
Advent. Tísíc miliónů lidí na náměstí, svařáček žejo, projížďka na ruském kole a těžko uvěřitelné remixy vánočních koled všude kolem. I tak se dá trávit adventní neděle.
Už od prvního slova alba Poníčky veteránského super-seskupení Panenské plameny, zaseknutého ve smyčce, se vyvolává energická psychedelie. A té se také posléze dostává zadost – jak ve formě hudební, tak lyrické.
Když se řekne Vertikal a post-metal, jako první asociace všem nejspíš naskočí legendární Cult of Luna. Vliv jejich hudby na zvuk brněnské čtveřice je nepopiratelný. Ostatně i jejich logo k šesté desce švédských metalistů nepřímo odkazuje.
Lebanon patří k těm kapelám, které mnohem radši hrají než nahrávají. Proto mají na svém kontě mnohonásobně více koncertů než skladeb na svém debutovém eponymním EP Лебанон. A proto je to stále „kapela, o které nikdo nic neví“. Minimálně ne ti, kteří upřednostňují svět médií před kluby.
Moniker Spomenik dosud pozornější registrovali především u remixů skladeb právě Lukase Landy nebo SOTCR. Nyní však představuje první vlastní studiovou skladbu a dává tak nahlédnout do svých elektronických vizí. Skladba Unfolding, to je zpočátku zvonivé preludium pravidelných tepů syntezátorů, do něhož se postupně začnou vlamovat fragmenty upozaděného vokálu, které se po třech minutách na chvíli tempově rozbije a ztiší, aby nakonec závěr dotepala v rytmické a zasněné smyčce.
Nebyla to nejdůkladnější rešerše v dějinách internetu, ale nějakou chvíli jsem dohledáváním informací o elektronickém projektu Libertae strávil. Moc toho však k dispozici nemám. Dalo se to očekávat, vysoká dávka anonymity ostatně k internetovým projektům patří. Prague, post-internet, vaporwave, experimental, ambient. To všechno jsou tagy, které najdete i na jeho bandcampu. Co tam explicitně napsáno není, je informace o tom, jak to zní. Spolier alert – epesně.
