Co všechno je Wrong s Mojmírem Měchurou

Mojmír Měchura alias Trauma @ Ankali Mojmír Měchura alias Trauma @ Ankali foto: Libor Galia

To jméno jsem osobně zaregistroval poprvé, když mě k němu přirovnal hodonínský štamgast v baru, kde jsem dříve pracoval. Netušil jsem, že o pár let později s Mojmírem Měchurou zavedeme řeč o experimentální elektronické scéně. Její současnou podobu a vývoj vnímá nadějně a v rozhovoru se k ní opakovaně vracíme přímo i nepřímo prostřednictvím jeho projektů.

„Mám oblibu v divné, špinavé a tvrdé hudbě, kterou bylo obtížné najít na jiných akcích, a tak jsme si řekli, že mezi lidi chceme dostat to, co máme rádi,” říká Mojmír o začátcích kolektivu Wrong a představování ponurých zákoutí Prahy a extrémní specifické hudby. Vedle aktivit spjatých s Wrongem, rozpínajících se od pořádání secret raves, vydávání hudby anebo kurátorování na Žižkovské noci či Alternativě, se věnuje vlastní produkci pod pseudonymem Trauma, skládání filmových soundtracků a divadelní hudbě.

„Je to právě limitace, která mě na tom baví,” nastiňuje k potřebě podřídit se celku při takovém hraní. V protikladu k tomu stojí třeba jeho abstraktní dronové improvizace, které tvoří ve spolupráci s Lubošem Svobodou (šumařˇˇˇ), či klubová hudba obalená noisem a autotunem vznikající v rámci TraumaTorr s Oliverem Torrem. „V klubu se maximálně soustředíš jen na svou produkci, nic jiného neexistuje – jen ty a tvá hudba.”


Společně s Ondřejem Šáchou (HYΛEN) a Lukášem Parolkem jste založili label a promo kolektiv zaměřený na nekompromisní a surové odnože klubové hudby. Kde vznikl nápad na jeho založení? Šlo původně spíše o promotérský či vydavatelský projekt a kdo všechno za fungováním Wrong stál a stojí?
Nápad na založení Wrongu vznikl v galerii DOX, kde jsem se seznámil s Ondřejem a Lukášem, všichni jsme tam tehdy pracovali. Sedli jsme si osobně i stylově a chtěli jsme ventilovat naši potřebu dělat něco s hudbou. Tak vznikl Wrong, který měl do současné podoby daleko, jelikož se nejdříve jednalo o kapelu, do které jsme přibrali ještě Štěpána Brože a Šimona Hrábka. Po dvou koncertech jsme se rozpadli.

S Ondřejem a Lukášem jsme v jiné formě chtěli pokračovat dál. Měli jsme oblibu v divné, špinavé a tvrdé hudbě, kterou bylo obtížné najít na jiných pražských akcích, a tak jsme si řekli, že bychom chtěli mezi lidi dostat to, co máme rádi. Tehdy jsme neměli moc možností, kde hrát (s výjimkou spřátelené akce RARE), a tak pro nás bylo nejjednodušší si založit vlastní sérii akcí. 

Jméno Wrong zůstalo, přibrali jsme Tomáše Košťáka, který se nám začal starat o světla a společně s Lukášem i o vizuál, a v Punctu ke konci roku 2016 proběhla oficiálně první akce. Hned od druhé jsme začali zvát menší live projekty, abychom na našich akcích nehráli jen my. Přirozeně jsme spadli do promotérské činnosti. 

Co se týče vydávání, nepovažuju Wrong za regulérní label. Na to toho vydáváme příliš málo. Je to ovšem věc, na kterou bychom se rádi více zaměřili, především na vydávání lokální produkce. A rozrůstáme se. Kmenovou členkou kolektivu je už nějakou dobu Veronika Hlinková, která má na svědomí vizuál a světla. Stálými jmény na našich akcích a víceméně už i členy kolektivu jsou Léo Hivert (The Undertaker’s Tapes) a Jan Vacek (C4AT).

Kapela Wrong @ Kulturní kontejner, Ústí nad Labem, Foto Ondřej Šácha, 2015 Kapela Wrong @ Kulturní kontejner, Ústí nad Labemfoto: Ondřej Šácha, 2015

Loni jste vydali první sólovou nahrávku francouzskému producentu The Undertaker’s Tapes, letos na jaře následoval C4AT s releasem Strahov, obě desky vyšly i ve formě kazety. Jaké další releasy chystáte a jak by mohly vypadat?
Debutové album C4AT považuju za úspěch. Honza je velice talentovaný a mám velkou radost, že v Česku taková věc vznikla. Hodně rychle si na scéně vybudoval silné jméno a snad k tomu částečně přispěl i náš release.

Máme několik nápadů, co vydat. Nechceme se omezovat jen na taneční hudbu, rádi bychom vydávali i noisové, ambientní či weird záležitosti. Chceme se zaměřit na lokální produkci, zároveň to neznamená, že se uzavíráme před zahraničními producenty. Chceme vydat vinyl, ten je ale zatím mimo naše finanční možnosti, takže zatím zůstaneme u kazet. 

S jakou ambicí pořádáte a v jakých podmínkách probíhají secret raves, které čas od času děláte?
S minimální. (smích) Původní plán byl udělat letní venkovní akci pro kámoše v duchu freetekno parties. Důležitým aspektem bylo udělat ji pro lidi zdarma a jít tak trochu proti klasickým akcím, které se nebojí říkat si o vysoké vstupné. Samozřejmě chápu, že občas to jinak nejde. Chtěli jsme zjistit, jestli dokážeme udělat akci bez vstupného. To se nám do jisté míry podařilo, za cenu nutnosti přistupovat k akci hodně punkově. Snažili jsme se většinu techniky sehnat nejlevněji, jak jsme mohli, a všichni vystupující souhlasili, že zahrají bez nároku na honorář. Za to jsme jim všem velice vděční. První rok byly náklady relativně nízké, s každým rokem se však zvětšují. Uvidíme, jestli tenhle model bude dál udržitelný. Rádi bychom.

Secret rave #3, Foto Martin Czeller Secret rave #3foto: Martin Czeller
Ve spolupráci s kolektivem Petrohradská organizuješ na jejich dvoře cyklus živých koncertů se zaměřením na současnou hudební produkci – letos v rámci něj vystoupilo například drone-noisové duo Jasnovidec, dungeon synth projekt Dunkelbot či ruská producentka a fotografka rlung. Jak tato dva roky trvající spolupráce vznikla a kam směřuje?
Série letních koncertů na Petrohradské vznikla tak trochu jako znouzectnost. Pandemie narušila klasický koncertní program a když se loňské léto restrikce trochu uvolnily, i tak bylo možné uspořádat pouze venkovní akce. Stejně tak bylo poměrně komplikované zvát sem zahraniční interprety, proto jsme se rozhodli zaměřit především na lokální scénu a živou produkci. Dalším limitem, který zásadně ovlivnil výběr interpretů, jsou hluková omezení prostoru. Celý dvůr je obklopený byty a produkce tudíž nemohla být příliš hlučná nebo taneční a musela se podřídit spíše poslechovému charakteru.

Všechny tyto aspekty, které se ze začátku zdály jako omezení, se nakonec ukázaly jako to nejlepší. Poslechová hudba, jako je ambient, drone a pomalejší a experimentálnější produkce, na dvoře funguje skvěle a vytváří spíš zvukové prostředí a silnou atmosféru. Soustředěný poslech je žádoucí, ale ne nutný. Tak k tomu přistupovali i někteří vystupující, kteří se primárně věnují jiným polohám. Exhausted Modern, který je vnímaný spíš jako producent klubové hudby, zahrál výborný ambientní tribal set, Evil Medvěd, který se nebojí radikálních dekonstrukcí, zase přišel s minimalistickým perkusivním setem, …

Je vidět, že není nutné stavět program na zahraničních jménech, protože máme spoustu lokálních hudebníků, kteří si zaslouží pozornost. Člověk tak nějak tuší, že je tady dost talentovaných lidí, až když se má postavit několikaměsíční program ve frekvenci dva koncerty týdně, uvědomí si, kolik toho opravdu je. První rok byl ještě oťukávací, jak to bude fungovat a nejistý ohledně vývoje pandemie. Letošní léto pak sice bylo stále poznamenáno covidem, směřování série ovšem už bylo jasné. Příští rok chceme rozhodně pokračovat v prezentaci lokální scény. Ještě pořád je tady spousta skvělých interpretů, kteří tento rok z různých důvodů nemohli vystoupit.

Jako promotéři dostáváte kurátorský prostor i v rámci větších akcí jako Alternativa či Žižkovská noc, jak k takovým spolupracím přistupujete a v čem ti taková činnost obecně přijde důležitá?
Nabídku dramaturgické spolupráce s těmito akcemi jsme dostali poprvé a shodou okolností vyšly obě na stejný rok (byť obě akce měly proběhnout už před rokem, ale kvůli pandemii se přesunuly). Důležitost takové spolupráce vidím především v samotném propojování s externími kolektivy, což zpevňuje scénu, a také snaze představit něco nového.

Žižkovská noc je velký festival, který se snaží cílit na široké spektrum návštěvníků a nabízí spíše přístupnější alternativu, Alternativa nabízí program z druhé strany spektra, kdy se zaměřuje na experimentálnější dramaturgii. Oba festivaly tak dokazují, že nechtějí zůstávat v zajetých kolejích a mají snahu se rozvíjet: Alternativa tím, že začíná do svého programu zahrnovat klubovější přístup, Žižkovská noc zase tím, že je otevřená konfrontovat návštěvníky s posluchačsky náročnější produkcí.

V obou případech jsme se snažili nalézt společný průsečík tak, aby to fungovalo, proto jsme na Žižkovské noci měli třeba Operant, kteří se nebojí míchat techno s ozvučenou vrtačkou, a na Alternativě zase okultní Trepaneringsritualen a Verset Zero, což jsou projekty, které vychází primárně z klubového a metalového prostředí.


Co považuješ za zatím nesplněný promotérský sen?
Toho je samozřejmě hodně. Jen namátkou: Salem, Chris & Cosey, Merzbow nebo Haus Arafna. Něco z toho je reálné, něco ne.
šumařˇˇˇ + Trauma, audiovizuální večer Genot Centre v PLATO @ Ostrava Kamera Oko 2021, Foto Libor Galia šumařˇˇˇ + Trauma, audiovizuální večer Genot Centre v PLATO @ Ostrava Kamera Oko 2021foto: Libor Galia
Jako
 Trauma vydáváš experimentální elektroniku, která se z mého pohledu pohybuje ve dvou odlišných polohách – jedna spojená s technem a industriálem, druhá znatelně ambientnější, dronovější. Vnímáš to jako dvě odlišné polohy i ty sám a plánuješ je výrazněji oddělit, nebo jde o přirozeně se měnící součást jednoho celku? 
Nad tím jsem dlouho přemýšlel a vlastně jsem se pořád ještě nerozhodl. Je mi sympatické vydávat vše pod jedním jménem, ať už se jedná o jakýkoliv žánr. To ovšem neznamená, že se v budoucnosti nerozhodnu jinak. Jméno pro ambientní část své produkce už vymyšlené mám, jen jsem ho zatím nepoužil. 

V kolaboraci s Lubošem Svobodou (šumařˇˇˇ) vytváříte masivní dronové hradby a power ambientní koláže. Chystáte se vydat společný release, nebo byste rádi spolupráci udrželi v rovině živých improvizací? Je náhoda, že spolu zpravidla vystupujete na akcích pořádaných Genot Centre?
Já i Luboš máme rádi improvizované spontánní hraní a myslím, že to funguje dobře, ale už před nějakou dobou jsme se bavili, že by bylo fajn něco nahrát a vydat. Takže společný release v plánu je. Už jsme měli i jednu nahrávací session, během které jsme nahráli asi hodinu materiálu, ne vše je použitelné, takže se potřebujeme ještě párkrát sejít. Problém je se časově zkoordinovat a pak to postprodukčně dotáhnout. Oběma nám to trochu trvá. 

To, že spolu vystupujeme výhradně na akcích Genot Centre, záměrem není. Ale byl to Ondřej Lasák, který nás dal dohromady, takže to trochu smysl dává. Na jejich akce se rozhodně náš projekt hodí nejvíce, rádi však zahrajeme i někde jinde.

Své zkušenosti s hudbou si zúročil také v Národním divadle, kde vystupuješ v činohře Koncové světlo. Jak se toto vystupování liší od hraní v klubech a je to něco, čemu by ses rád více věnoval i do budoucna?
V inscenaci hraju živě, i tak se takové hraní zásadně liší od hraní v klubu. V klubu se můžeš maximálně soustředit jen na svou produkci, nic jiného neexistuje, jen ty a tvá hudba. V divadle je to odlišné, jelikož je hudba součástí celku a musí se podřizovat tomu, co se děje na pódiu. Hercům musí být rozumět, následuješ scénář a jsi časově limitovaný, víš, že máš třeba omezený čas na vybudování napětí atd. V klubu tohle vše odpadá a člověk má při hraní mnohem větší volnost. Je to právě limitace, která mě na tom baví, ta souhra mezi hudbou a živými herci. Velkou mírou přispívá soubor, se kterým pracuješ, a s tím v Koncovém světle je radost pracovat. Před tímhle představením jsem ještě skládal hudbu k modernímu pojetí Odyssey v Mahenově divadle v Brně, během něhož jsme také hráli na jevišti společně s Matyášem Dlabem. U té inscenace to bylo dost podobné: vynikající herci i režie. U obou případů jsem měl štěstí, že jsem měl naprosto volnou ruku, co se týče komponování hudby. Hudbě k divadlu i filmu bych se rozhodně chtěl dál věnovat.
Čtěte také: ArteIn Matyáše Dlaba
Je zřejmé, že aktivit spojených s hudbou máš mnoho, jak to všechno stíháš skloubit dohromady a co konkrétně tě aktuálně zaměstnává?
Občas to jde těžce, zvlášť pokud to člověk musí skloubit s normální prací, tu naštěstí nemám full-time, jinak bych to opravdu nestíhal. I proto jsem uvítal první lockdown a zrušení akcí, bral jsem to jako potřebný odpočinek a nabírání nových sil. Posledním mým větším projektem byl soundtrack k celovečernímu filmu Shoky & Morthy režiséra Andyho Fehu, který šel do kin v létě, takže teď se můžu soustředit na další projekty: potřebujeme dát dohromady set s Nekrolog (společný projekt s The Undertaker’s Tapes), se kterým vystoupíme v Ankali 11. prosince (pozn. ed.: rozhovor probíhal před vyhlášením lockdownu, klub následně zrušil veškeré akce do konce roku), od léta mi v šuplíku leží nahrávka Kultu Masek a Petra Vrby, kterou zpracovávám k vydání, v plánu je EP s Oliverem Torrem v rámci našeho společného projektu TraumaTorr, chci dokončit několik remixů, rád bych do konce roku dodělal vlastní EP, v novém roce bych se měl částečně chopit dramaturgie v Bike Jesus a s Wrong už plánujeme akce na jaro. Na něco jsem určitě zapomněl.

Nedávno vyšel v rámci Bandcamp Daily článek o české experimentální scéně, kde kromě labelů jako Genot Centre, Gin&Platonic nebo Unizone padlo také tvé jméno. Jak vnímáš aktuální scénu ty sám a jak do ní zapadá Wrong? 
Stav současné české scény vnímám velmi pozitivně. Vlastně mi každým rokem přijde, že se neustále zlepšuje (když teda pominu menší hibernaci během covidu). Je tady celá řada talentovaných lidí a dělá mi radost, že se víc a víc dostávají do podvědomí i mimo Českou republiku. V tom mají samozřejmě zásluhu i lidi jako Miloš Hroch nebo Freddie Hudson, kteří se snaží protlačovat lokální hudbu za hranice naší země. Do toho spousta lokálních akcí nabývá na jméně i v jiných zemích. Za mě působí trochu jako výkladní skříň série koncertů na Petrohradské. Krásně odráží, kolik toho je a jak je to kvalitní, přitom je to pouze část toho, co se tady děje. Jsem za to neskutečně vděčný. A jak do toho zapadá Wrong? To mi nepřísluší posuzovat, snad jako součást celku, který svou troškou taky přispívá.

Jedna z pozvánek na secret rave Wrong Jedna z pozvánek na secret rave Wrong

vychází za podpory
EEA and Norway grants
Ministerstvo kultury ČR
Nadace Český hudební fond
NADACE ŽIVOT UMĚLCE

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.