Nejsem příliš zastáncem slovního spojení „jít na dřeň“, ale jestli už je někdy záhodno jej použít, pak u na březen plánované desky Phila Elveruma aka Mount Eerie. Smutnější a osobnější deska možná letos nevyjde.
Prolnout virtuálno a reálno, zbortit perspektivu při blouděním městem. Trochu kubismus, trochu vektory. V Londýně usazená analogová techno dvojice Jamka připomíná klipem k písni Igora svou povedenou nahrávku Inter Alia. Natolik povedenou, že se dostala do toho nejlepšího, co vloni u našich slovenských bratrů vzniklo.
Někdo to rád temné. A ten bude potěšen, neboť chebská sebranka Esazlesa právě vypouští do světa svou novou desku Společnost psů. Prozatím virtuálně na Bandcampu, 18. února pak i fyzicky. Jedenáct skladeb, poctivě natahovaná, atmosférická, pomalu se převalující a vřící riffová tsunami, které se rozlije do každého koutu. Stoprocentní vlhkost a dusno jako v (pra)lese. Post-rocková forma, sludgeová hloubka a zlověstnost, zoufalé výkřiky screama. Něha a trýzeň. Plno hostů.
Kdo by neznal I Love 69 Popgejů? Ostravské „blázny“ a studenty vizuálního umění, kteří smíchali vysoké umění se čtvrtou cenovou, šlágrové samohrajky s důvtipným elektropunkem a uměleckou dekadenci s prostoduchou lidovostí? Šílence, kteří se „skrývají“ za do detailu promyšlenou audiovizuální i lidskou performancí, jejíž první plán odpudí, ale ten druhý již přitáhne? Jedním z těch „cvoků“ je i Jakub Adamec, který koncem loňského roku vydal debutovou sólovou desku Are You Human? Confirmed. S ní smazává nálepku „šílence“ a na čelo si lepí cedulku: Jsem člověk!
Od field recordings po drone, od ambientu po noise. Takto široce rozkročená je nová kompilace the opposite of aloof vol. 1, která jest první vlaštovkou nového labelu ACR, za nímž stojí v Londýně usazený Adam Donoval (aktivní též v kolektivu Colour8). Vnímat ji lze jako jakýsi manifest umělců, se kterými by ACR rád do budoucna spolupracoval. Mezi celkem 12 zúčastněnými producenty z 8 zemí najdeme i „staré“ známé – slovenskou scénu zastupují Ondrej Zajac, Mt. Accord, Teapot či Stream Noir, českou pak Izanasz.
Deska Turn on the Bright Lights ovládla rok 2002 na alternativní scéně a dodnes se o ní mluví jako o jednom z nejvýraznějších počinů (nejen) první dekády nového milénia. Temnotou zahalené hity vykřesané z chmur a distingovanosti šik obleků udělaly z Interpol jednu z nejžádanějších kytarovek revivalové post-punkové éry.
Nad rozlitou Mléčnou dráhou, tak se jmenuje rozhlasová hra, která se již 26. ledna bude vysílat na vlnách Českého rozhlasu Vltava. Dílo Davida Košťáka odvypráví příběh kosmonauta, který se po několik letech strávených ve vesmíru vrací zpět domů na Zemi, kde na něj nedočkavě čeká jeho dcera. Hudební fanoušky nepochybně zaujme a naláká informace, že o hudební doprovod ke hře se postaralo elektronické dekadentní duo No Fun At All In The House Of Dolls.
Již počtvrté se díky dramaturgii Festivalu Spectacular můžeme těšit na audiovizuální hody rozkročené od klubové elektroniky přes ambient po experimentální jazz. Program, který započne 20. ledna, tentokrát pokryje celý měsíc a vedle osvědčených klubových prostor (Palác Akropolis, MeetFactory, klub Neone aj.) se opět tradičně podívá i do míst sakrálních (Kostel U Salvátora), divadelních (Ponec) či vědeckých (Planetárium Praha). Audiovizuální performace přitom doplní i filmové projekce či workshopy.
TOP SONGY 2016: Ólafur Arnalds a Nils Frahm se jednoho večera zavřeli ve studiu a celou noc improvizovali. S klavírem, syntezátory, modulátory. Během osmi hodin nahráli sedm skladeb a bez jakýchkoliv úprav a editací je vyslali letos na jaře na albu Trance Frendz. Kompozice 00:26 (poskočte ve videu na čas 28:25) je vrcholem, éterickým omamným trancem, klubovou elektronikou desetkrát zpomalenou, červí dírou, která smrskne celý vesmír do pár minut. Trvalá síla okamžiku, se zavřenýma očima se vpíjející do vašich neuronů.
Kam utéct před lednovými mrazy? Nejlépe někam do podzemí, kde se teplo, jak známo, velmi rádo drží. V nejslavnějším podzemí olomouckém, v Metro Chill Out Clubu, bude příští sobotu 21. ledna přitom teplo, neřku-li horko značné. Rozproudí jej tam HRTL – jednak hřejivými barvami spletité sítě kabelů na jeho ikonických modulových synťácích, jednak (a hlavně) svou pestrou elektronikou.
