Reakce z redakce 2016: Nejlepší slovenské desky

Říkali jste si, kam se nám v našich výročních žebříčcích poděly desky slovenských kolegů? Nu, schovávali jsme si je na závěr do samostatného článku. A nyní vám je servírujeme. Deset alb, které nás zpoza druhé strany federální hranice zaujaly nejvíce. Hodně lidového étosu, ale také elektronika či moderní klasika. Dosposlouchejte a vězte, že naše reakce z redakce pro rok 2016 jsou tímto ukončeny.

Únor

Ivana Mer – Early Works (29. února)
Slovensko uchvátila nová žánrová vlna – folklórní moderna, chcete-li folklórní avantgarda. Vzít lidové motivy a přetavit je do aktualizované organické hmoty, která se nebojí samplování či kradmé elektroniky. Katarína Máliková i Ivana Mer touto cestou zpátky do budoucnosti překvapily. Mer je přitom oproti první jmenované méně mytologická a zamžená a více odvážná, fúzující a kosmopolitní. (tf)

Březen

Iva Bittová & Vladimír Godár – Slovenské spevy (18. března)
Transkripcie zozbieraných ľudových piesní Bélu Bartóka od Vladimíra Godára a v interpretácii Ivy Bittovej a Mucha Quartet ponúkajú náhľad do života našich predkov. Úprimná, neprikrášlená a aktualizovaná spoveď slovenského ľudu opäť ožíva. (dh)

Rozpor – Radikálna ľudskosť (30. března)
Do nášho výberu zaraďujeme aj kapelu, možno ani nie tak z hudobných pohnútok, ale za ich neustávajúci boj proti fašizmu, xenofóbii a ľudskej hlúposti. Navyše v originálnych a často trefných textoch nezabúdajú ani na humor a iróniu. (dh)

Květen

For You Katrina – Moon Allee (20. května)

Dekadentní fotograf a hudebník Jan Durina vydal v létě se svým Berlínem nasáklým projektem For You Katrina další makabrózní desku, nasáklou strašidelnými echy, kostelními varhanami a všudypřítomným tušením zla. Šestice skladeb se zarývá do morku kostí, vlévá do žil, usidluje v buněčných jádrech, její poslech skoro až bolí, a přesto je tak zakázaně krásný a neodolatelný. K tomu neobyčejná práce s temnou, zlověstnou atmosférou. Moon Allee je ta nejvzácnější černá perla. (hp)

Červen

I Am Planet – On The Way To Antarctica (9. června)
Moderní klasika bez moderních eletronických výdobytků. Klavírní kompozice, které patří do sálů i klubů. Patrik Korinok aka I am Planet je slovenským ztělesněním Ólafura Arnaldse, avšak mnohem více upevněný k tradicím komorní vážné hudby. Na své desce rozplétá výpravné, a přitom intimní romantické klavírní monology, které se třepetají v chladném větru smyčců a pohybují se mezi křehostí i napětím. Mikrokosmos i metafyzika v abstraktních tazích melancholických klapek. (tf)

Září

Katarzia – Agnostika (12. září)

„Môj život je ako Ikea polička – sterilná a biela,“ zpívá Katarzia na svém novém albu a moc dobře ví, že nezpívá jen o sobě, ale o tisícovkách dalších bytostí na prahu třicítky. Nejběžnější životní témata, radosti a strasti vkládá do trefných metafor, vyjadřuje se trochu drze, trochu cynicky, hlavně ale otevřeně a upřímně. Je to písničkářský hlas, bez kterého si současnou slovenskou scénu nedovedu představit. A to navzdory tomu, že debutová Generácia Y byla ještě o stupeň lepší. (hp)

Longital – Divoko (26. září)
„Divoko pre mňa zároveň znamená naplno, bez očakávaní, len tak, ako to prichádza,“ povedala po vydaní tohto albumu speváčka Šina, ktorá tvorí spolu s Danielom Salontayom a Mariánom Slávkom trio Longital. Vydajte sa na plavbu po divokých perejách neustále meniacej sa dynamiky, za ktorú by sa nehanbilo ani komorné kvarteto zo sveta vážnej hudby. (dh)

Říjen

Jamka – Inter Alia (15. října)
Jedna z nejlepších slovenských elektronických desek vzešla od krajanů. V Londýně usazené duo Jamka se po pěti letech přihlásilo s nahrávkou, na které servíruje dravé techno se štiplavým industriálním chladem. Analog a strojovost, zlověstně cirkulující siréna, občasné nánosy syntezátorů, zběsilé beaty střídající se s nenápadnými, avšak o to více podprahově znepokojivými intermezzy. Tam, kde mnozí tasí nadhled, klesá Jamka ještě více do hlubiny a hledá pudy a extatický tanec bez zábran. (tf)

Listopad

Katarína Máliková – Pustvopol (7. listopadu)
Nenápadne veľký debut, ktorý prečistil scénu od únavných indie piesní. Navrstvené vokály a príbeh o jednej zapadnutej dedinke približuje folklór mladej generácii. Takýchto nápadov odteraz čoraz viac. (dh)

Prosinec

Pospiš & Sillay – Balady (1. prosince)
Ďalšia pocta ľudovým piesňam, tento krát v podaní zohratej dvojice Róbert Pospiš a Martin Sillay. Ich vysnívaný dlhoročný projekt patril k tomu najsilnejšiemu, čo ponúkla v minulom roku slovenská scéna. Atmosféra jednotlivých piesní vytvára po vypočutí mnohovrstevný celok a v poslucháčovi zanecháva aj silné momenty. (dh)