Osmačtyřicátý ročník Letní filmové školy proběhne v Uherském Hradišti tradičně na přelomu července a srpna a vizuálně naváže na předchozí ročníky v cyklu na téma Film všemi smysly. „Použijte prsty, zmáčkněte play a dotkněte se filmu,“ vzkazuje autorka vizuálu Markéta Steinert.

Pohybuje se na hranici digitálního hluku ve svém typickém stylu, chrlí skřípající vzroce a čisté binární výkřiky s manýristickým uchopením dynamiky hlasitosti, která posluchače provádí od pasáží svíravého napětí až po hrdelní basové křeče a prudké kopáky téměř ve stylu frenchcore,” říká se o Somaticae.

Tradiční pražská přehlídka hutné a invenční hudby letos oslaví třicáté výročí, když o dvou listopadových víkendech (11.–12. a 18.–19. 11) představí jména současné scény, experimentální hudbu východní Evropy, folk a světovou premiéru formace Becoming Animal in Uruk (Cindy Sharp, Massimo Pupillo a Thighpaulsandra).

Michael Gira se vrací. Tentokrát sólo a s kytarou. Jak slibují pořadatelé (jejichž výčet je delší než většina Girových skladeb), leckdy jde o „intenzivnější a bolestivější zážitek, než koncert jeho legendárních Swans.” Hudebník známý svým upřímným přístupem a maximálním nasazením má se sólovým vystupováním bohaté zkušenosti a do repertoáru řadí jak průřez tvorby své nejslavnější kapely (často ve velmi upraveném pojetí), tak komornějšího projektu Angels of Light či zatím nevydaných skladeb.

Příchod jara a začátek festivalové sezóny – symboly Donaufestivalu, který se po dvouleté pauze vrátil do starých kolejí s víkendovými termíny na přelomu dubna a května. Místo, kam se vždy rád vracím nejen proto, že je to z Brna pod tři hodiny cesty vlakem (narozdíl od Prahy), ale především kvůli dramaturgii, která prezentuje aktuální jména současného umění s důrazem na performance a elektronickou hudbu, to vše v prostředí historického maloměsta pod vinicemi, jež festivalu dávají specifický ráz a (v kontrastu s ostatními hudebními festivaly) zdánlivě zpomalují plynutí času. 

Onřejovy úvody považuji za zásadní součást dramaturgické práce Genotu a následného vnímání jejich koncertů – nejen kvůli možnosti lepšího porozumění hudební abstrakci, ale také jistému navození pospolitosti a výjimečnosti daného zážitku. Jde o součást dramaturgické práce, kterou jiní pořadatelé alternativních koncertů opomíjejí

Kremžský Donaufestival koncem března zkompletoval svůj program a jako ústřední téma zvolil „krádež ukradeného” – připomínku toho, že neexistuje podstata kultury, a tím pádem ani její evoluce bez apropriačních procesů. Dolnorakouská dvouvíkendový festival se každoročně soustředí na prezentaci současného umění prostřednictvím instalací, uměleckých performancí a především hudby. Pestrý hudební program jsme podrobněji probrali již dříve a jak vystoupení anglického rappera Blackhaine, tak producentského dua Space Afrika patří k nejočekávanějším.

Cykličnost, nekonečno a návrat od konce k začátku. Jestli je Emanuele Rossi alias Oroboro požírač ocasu nevím, zdánlivě nekonečné smyčky elektronické abstrakce a bombastických beatových explozí ovšem splétá s přehledem. Svůj osobitý zvuk začal rozvíjet zhruba před čtyřmi lety na debutovém EP Wild Mutation, jenž záhy doplnil sci-fi releasem Harkonnen odkazujícím na vojensko-industirální vládnoucí rodinu planety Giedi Prime z eposu Duna. 

Poté co loni přivezli do Česka aktuální světová jména jako Slikback či Ichiko Aoba a uspořádali výjimečný varhanní koncert Anny von Hausswolff v kostele U Salvátora, obdrželi cenu Vinyla za počin roku. Producentský tým Heartnoize neusíná na vavřínech a chystá nabitý klubový program na nadcházející jaro. 

Po roční pauze se pražský label Genot Centre vrací s pátou edicí série GenotPresents, na které tradičně představí aktuální jména světové progresivní elektroniky.