Michael Gira se vrací. Tentokrát sólo a s kytarou. Jak slibují pořadatelé (jejichž výčet je delší než většina Girových skladeb), leckdy jde o „intenzivnější a bolestivější zážitek, než koncert jeho legendárních Swans.” Hudebník známý svým upřímným přístupem a maximálním nasazením má se sólovým vystupováním bohaté zkušenosti a do repertoáru řadí jak průřez tvorby své nejslavnější kapely (často ve velmi upraveném pojetí), tak komornějšího projektu Angels of Light či zatím nevydaných skladeb.

Příchod jara a začátek festivalové sezóny – symboly Donaufestivalu, který se po dvouleté pauze vrátil do starých kolejí s víkendovými termíny na přelomu dubna a května. Místo, kam se vždy rád vracím nejen proto, že je to z Brna pod tři hodiny cesty vlakem (narozdíl od Prahy), ale především kvůli dramaturgii, která prezentuje aktuální jména současného umění s důrazem na performance a elektronickou hudbu, to vše v prostředí historického maloměsta pod vinicemi, jež festivalu dávají specifický ráz a (v kontrastu s ostatními hudebními festivaly) zdánlivě zpomalují plynutí času. 

Onřejovy úvody považuji za zásadní součást dramaturgické práce Genotu a následného vnímání jejich koncertů – nejen kvůli možnosti lepšího porozumění hudební abstrakci, ale také jistému navození pospolitosti a výjimečnosti daného zážitku. Jde o součást dramaturgické práce, kterou jiní pořadatelé alternativních koncertů opomíjejí

Kremžský Donaufestival koncem března zkompletoval svůj program a jako ústřední téma zvolil „krádež ukradeného” – připomínku toho, že neexistuje podstata kultury, a tím pádem ani její evoluce bez apropriačních procesů. Dolnorakouská dvouvíkendový festival se každoročně soustředí na prezentaci současného umění prostřednictvím instalací, uměleckých performancí a především hudby. Pestrý hudební program jsme podrobněji probrali již dříve a jak vystoupení anglického rappera Blackhaine, tak producentského dua Space Afrika patří k nejočekávanějším.

Cykličnost, nekonečno a návrat od konce k začátku. Jestli je Emanuele Rossi alias Oroboro požírač ocasu nevím, zdánlivě nekonečné smyčky elektronické abstrakce a bombastických beatových explozí ovšem splétá s přehledem. Svůj osobitý zvuk začal rozvíjet zhruba před čtyřmi lety na debutovém EP Wild Mutation, jenž záhy doplnil sci-fi releasem Harkonnen odkazujícím na vojensko-industirální vládnoucí rodinu planety Giedi Prime z eposu Duna. 

Poté co loni přivezli do Česka aktuální světová jména jako Slikback či Ichiko Aoba a uspořádali výjimečný varhanní koncert Anny von Hausswolff v kostele U Salvátora, obdrželi cenu Vinyla za počin roku. Producentský tým Heartnoize neusíná na vavřínech a chystá nabitý klubový program na nadcházející jaro. 

Po roční pauze se pražský label Genot Centre vrací s pátou edicí série GenotPresents, na které tradičně představí aktuální jména světové progresivní elektroniky. 

Téma přerušení, návratu a covidové paralýzy obecně vybrali pořadatelé Donaufestivalu již loni, ovšem nakonec, stejně jako rok předtím, byli okolnostmi donuceni tradiční jarní termín zrušit. Festival nakonec proběhnul v říjnu a letos, zdá se, již konečně proběhne na přelomu dubna a května, jak bylo zvykem.

Úzkost, pověrčivost, obsese. Tato a podobná témata dává do souvislosti v Londýně usazený producent Miedo Total s tradičním výkladem znamení z pozorovaného chování ptáků, nebo-li augurií, na svém čerstvém releasu Augury By Birds.

Mám oblibu v špinavé a tvrdé hudbě, kterou bylo obtížné najít na jiných akcích, a tak jsme si řekli, že mezi lidi chceme dostat to, co máme rádi, říká Mojmír Měchura o začátcích kolektivu Wrong.