Již třináct let se v dolnorakouské Kremži podél řeky Dunaje odehrává festival kombinující divadlo, performance a alternativní, povětšinou experimentální hudbu. I letošní přelom dubna a května, konkrétně dvou po sobě jdoucích víkendů, opět bude narušovat klopýtání maloměšťáků od vinice k vinici jeden z nejzajímavějších uměleckých festivalů v Evropě. O historii, ideálech v pozadí i letošním ročníku jsme se bavili s ředitelem festivalu Klausem Moserem.
Koncept dvou prodloužených víkendů je poměrně ojedinělý. Jaký jste k tomu měli důvod a co vidíte jako hlavní benefit onoho schématu?
Jelikož jsme uměleckým festivalem, chceme prezentovat relevantní a výrazný počet projektů z oblasti performance, hudby a instalací. Tudíž potřebujeme dva víkendy. Zjistili jsme, že je lepší se soustředit na období mezi pátkem a nedělí, jelikož zde přijíždí spousta lidí z Vídně, která je hodinu cesty autem od Kremže, nebo z jiných zemí. Příhodnější je tedy soustředit se na víkendy.
Donaufestival se zprvu odehrával také v nedalekém Korneuburgu. Existuje nějaký plán se tam vrátit, přidat jinou lokaci, případně změnit lokaci z Kremže úplně jinam?
Korneuburg byl domovem festivalu v roce 2005. Brzy jsme si však všimli, že technické výdaje byly příliš vysoké. Takže jsme spojili naše hlavní koncerty a vystoupení v Kremži, kde máme jako hlavní hudební místo činu přes den skvělý kostel Klangraum Krems Minoritenkirche a perfektní sound system v halách Stadtsaal během noci. Celé město Kremže je plné návštěvníků Donaufestivalu, jelikož spolupracujeme také s Kunsthalle Krems, s ní spojeným Dominikanerkirche (druhý kostel) a spoustou dalších galerií. Každým rokem nacházíme další místa – letos se část programu odehraje v Grafeneggu, hradu s krásným parkem. Bude zde vystoupení skupiny tří tanečníků v barokních šatech s bílými maskami. Vypadají jako hybridní bytosti z nespecifikované minulosti a nejasné budoucnosti. Toto představení Rudi Van der Merweho proběhne právě uprostřed zeleně tohoto hradu.
Mottem Donaufestivalu je „redefining arts”. Která zkušenost pro tebe byla za ty roky nejvíce redefinující?
Těch momentů byla spousta. Osobně jsem byl nadšený z toho, jak Ryan Mitchell posunul hranice performance se svým ensemble Saint Genet v Kunsthalle Krems v roce 2016. Vytvořil zde kinetickou instalaci se spřátelenými umělci Casey Curranem a Benem Zamorrou. Tato instalace byla otevřena týdny před Donaufestivalem a během samotného festivalu pak instalaci použili jako svou stage k brilantní performance Frail Affinities s obřím ansámblem hudebníků a tanečníků. Pohlcující zážitek.
Leitmotivem letošního ročníku je „nekonečno teď”. Zdá se, že jsme, jakožto společnost, zaseknutí ve stavu přítomného nekonečna. Vize či ideál budoucnosti chybí. Jediný posun vpřed, který dokážeme identifikovat, jsou updaty na mobilních telefonech. A my jsme zaseknutí ve světě, kde stále chodí nové zprávy. Globální trh rozjel just-in-time produkci; supermarkety se jmenují dle otevírací doby: 24/7; obchodování na burze probíhá v reálném čase a přístavy s kontejnery nikdy nespí. Letošní ročník chce tento stav vysledovat. Ukázat souběžnost nesouběžného. Hledat trhliny v zaběhnutém systému současna a zkoumat potenciál zrychlení a zpomalení, zveličování a odmítnutí.
Plánujete komunikovat téma festivalu s umělci a zakomponovat jej do jejich vystoupení?
Mnoho vystoupení bylo vybráno právě s ohledem na téma festivalu. Například práce Ryana Trecartina. Jeho videa působí jako brutální mix YouTube make-up tutoriálu a TV castingu odpadních show, ve kterých hyper-konzumní subkultura, odmítající konvenční kategorizace, předvádí drama o narcismu oscilujícím mezi megalomanstvím a kolapsem. Ryan bude prezentovat video instalaci v Kunsthalle Krems a Felix Rothenhäusler předvede svou minimalistickou divadelní adaptaci The Re’Search založenou na Trecartinovu videu Re’Search Wait’S.
Dalším příkladem je domluvená práce Sote. S ním jsme diskutovali téma festivalu přímo a navrhnul nám představit svůj speciální projekt pojmenovaný Parallel Persia. Pomocí vizuálních a hudebních prostředků, momentek z apokryfního Iránu a zvuků z alternativní hyperreality vytvoří nový – stejně tak umělý jako skutečný – obraz „Persie”.
S některými hudebníky jsme neměli možnost komunikovat napřímo, takže to s nimi probereme, až dorazí. Bude zde probíhat hodně diskusí, například se Simonem Reynoldsem v rámci Absent Futures, Present Pasts – dočasnosti v soudobé hudbě. Bude spousta příležitostí přemýšlet a mluvit o tomto leitmotivu přímo na festivalu.
Kromě hudby, je na Donaufestivalu velký důraz kladen na živou performance, divadlo a současné umění. Pamatuji si několik výjimečných performancí a výstav. Také v tomto ohledu je Donaufestival poměrně unikátní. Jsou tyto oblasti festivalu každým rokem propojenější? Je zde příklon k tomu, udělat z toho více než jen hudební festival?
Ve spolupráci s naším novým uměleckým ředitelem Thomasem Edlingerem (s nimž spolupracujeme od roku 2017) chceme více rozvádět aktuální leitmotiv. Například je zde publikace s texty filozofů, mediálních teoretiků a autorů, kteří přispějou svými vědomostmi k danému tématu. V Kunsthalle Krems prezentujeme současné umění, ve Forum Frohner a dalších místech máme živé performance. Naši návštěvníci rádi objevují nové umělce, ať již skrze instalace, hudbu nebo performance. To nás od ostatních festivalů odlišuje. Ponoříte se do dění a jste pozitivně překvapeni spoustou dojmů z dvaceti událostí za den.
Ve spojení s výše zmíněným tématem zvete poslední neděli návštěvníky k osmihodinovému cvičení. Co očekáváte, že nastane? Máte nějaký vytoužený výsledek?
Jde o nový formát, který jsme vytvořili speciálně pro tento ročník. Jmenuje se „as waves go by” a také se potýká s dočasností. Zajímá nás, jak se lidské tělo potýká a reaguje na dlouhotrvající drone. Možná se dostanete do jiného stavu mysli, možná dokonce usnete. Zajímají nás tyto offline rituály.
Vlastně nevím o žádném jiném festivalu, který by kombinoval tyto formy umění tak celistvě jako my. Spolupracujeme s mnoha dalšími festivaly a divadly (Kammerspiele München, Treibstoff Basel a mnohé další). Bez těchto kooperací bychom naše projekty nebyli schopni financovat. Samozřejmě jsme ve styku i se zdejšími pořadateli festivalů Hyperreality, Wiener Festwochen nebo Elevate. Všichni jsou to přátelé a navštěvujeme my je, stejně jako oni nás. A ovšemže cítíme i konkurenci ohledně zajímavých hudebníků. Také kvůli tomu, že se ty festivaly odehrávají na jaře s podobným hudebním programem – to byl také důvod, proč jsme opět pozvali více kapel.
Vystoupení Deana Blunta pod monikerem Babyfather před dvěma lety byl jedním z nejintenzivnějších zážitků, které jsem kdy viděl. Máte plány jej přivézt zpět? Jaká byla spolupráce s tak silnou a poměrně mysteriózní personou?
Deana Blunta jsme pozvali již třikrát, v roce 2013 s Hype Williams, roku 2014 jako Deana Blunta a 2016 s projektem Babyfather. Je opravdu jedinečný a má silnou osobnost. Také stale vzpomínám na jeho intenzivní show ve Stadtsaale, kde změnil očekávání toho, jak má vypadat živá show. Zpochybnil „britskost”, jeho radikální hudební koncept perfektně seděl k tomu, jak jej odprezentoval: tma na stagi, ostré světlo do publika. Bylo to vskutku znepokojující a záhadné. Myslím, že bychom jej měli pozvat zase.
V Rakousku máme velmi dobrou a vitální (elektronickou) hudební scénu. Umělci jako Christian Fennesz jsou zvaní na významné festivaly po celém světě, labely jako Mego mají také mezinárodní vliv. Existují zde hudební sítě jako klingt.org. Všechny jsme již dříve pozvali prezentovat svou práci/label/síť na Donaufestival. Letos jsme pozvali In My Talons, hudebníka z Vídně, který vytváří klubový zvuk reflektující roztěkanou klik-logiku současnosti. Chra, John Silver a Mit Händen und Füßen se připojí k naší osmihodinové drone seanci.
Jsi ve spojení s českou hudební scénou? Navštívil jsi třeba Creepy Teepee nebo Lunchmeat Festival?
O Creepy Teepee jsem slyšel a chtěl jsem tam být loni. Nicméně, jelikož v červenci organizujeme festival world music zvaný Glatt&Verkehrt, jsem nakonec nemohl. Mí přátelé tam jezdí každý rok, a jsou z toho nadšení.
V poslední době se zvedl velký hype kolem pražského labelu Genot Centre (Tape label of the Year 2017 by The Quiteus, cena Vinyla). Slyšel jsi třeba o Reaper Death Seal Corporation nebo Enchanted Lands?
Ne, ale podívám se na to!
Vybrat si jen jednu je nemožné. Alespoň tedy jednu za každý žánr: Western Flag od Johna Gerarda je video projekce v Halle 1. Programuje real-time simulace objektů. Kamera zde krouží kolem tyče zabořené do písku uprostřed digitálně replikovaného místa – vytěženého ropného vrtu v Texasu. Jeho práce je poetická a tak nějak strašidelná. Když se zamyslím nad performancemi, těším se na Wild Vlees. Dvě nahá těla, která skrze sádru tvoří cizorodou masu a stávají se jednou bytostí. U hudby je to pak obzvlášť obtížné, jelikož jsem byl u procesu bookování jakožto poradce. Nicméně Lanark Artefax byl nejlepší hudbou, kterou jsem loni slyšel. Z mého pohledu je stejně nadaný jako Aphex Twin. Jsme hrdí, že jej uvedeme jako první v Rakousku. Zahájí Donaufestival 2018.
Je nějaká skupina nebo hudební projekt, který jsi vždy chtěl přivézt na Donau, ale nedopadlo to?
Ano, Kate Bush nebo Briana Eno. Ale to je v pohodě, stále můžu snít.
Donaufestival, Kremže (AT) – různá místa, 27. 4.–6. 5. 18
