Přehlídka filmové animace a současného umění (PAF), která se uskuteční od šestého do devátého prosince, již zná svůj kompletní program.
Legendární vídeňská Arena, neděle večer. Už ani nevím, kdy jsem tu byl naposled, poprvé to bylo snad někdy v roce 2012, když ji roztřískali Converge, ale to místo si svou specifickou atmosféru stále drží. Tak jako asi 99.99999 % lidí jsem se s Deafheaven seznámil díky Sunbatheru aka Sluncekoupači. Růžový black metal, co vlastně není black metal, ale zároveň byl mnohem víc black metal, než je teď.
Jakkoliv jsem v Kodani strávil tři dny, k Mayhemu – středobodu tamní alternativní, contemporary, experimentální, whateveryoucallit scény – jsem se ani nepřiblížil. Zato jsem byl v Tivoli, na Öresundu a projel kanály včetně zastávky u malé mořské víly. Middle class much? Nicméně v zájmu zachování tradice snad všech, na internetu dostupných, článků o Posh Isolation jsem Mayhem musel do úvodu nějak napasovat.
Další ročník Lunchmeatu je úspěšně za námi. Na stejném místě, které by bylo jen škoda měnit. Se stejně nabitým line-upem, který opět reflektoval vrchol současné elektroniky, což se, doufejme, do budoucna také nezmění. Tři říjnové noci představily jména jako Lanark Artefax, Aisha Devi, Lee Gamble, či Amnesia Scanner.
Damien Dubrovnik, Croatian Amor, Age Coin vystoupí v půli října vystoupí v pražském Ankali. Dánský label Posh Isolation patří k tomu nejzajímavějšímu na aktuální experimentálně elektronické scéně a jeho zástupci, případně producenti s ním spjatí, jsou nezřídka k vidění mezi účinkujícími festivalů typu Creepy Teepe.
Vedra pominula a blíží se podzim. Klubová sezóna ohlašuje každým dnem nová zajímavá jména a chystají se festivaly, které člověk nemusí hlavně přežít, ale zažít. Uvnitř, bez tojtojek a s epesním stupňovitým hledištěm – i takový bude říjnový Lunchmeat. V plánu je tradičně pestrá přehlídka „pokročilé elektronické hudby“ a nových médií.
Datum je jasné, line-up kompletní. Jediné co zbývá je těšení se. Už příští pátek 3.8. totiž započne další ročník festivalu Beseda u Bigbítu a opět je důvod zúčastnit se. Tedy né jeden, několik.
For thirteen years is Lower Austria’s Krems at Danube river hosting a festival combining theatre, performance and alternative, mostly experimental, music. Middle class stumbling between vineyards will be disturbed at this year’s break of April and May, more specifically the two following weekends, again by one of the most interesting European festivals. For an interview about a history, ideals in the background and current edition we have talked to the CEO of the Donaufestival, Klaus Moser.
Již třináct let se v dolnorakouské Kremži odehrává festival kombinující divadlo, performance a alternativní, povětšinou experimentální hudbu. I letošní přelom dubna a května tak opět bude narušovat klopýtání maloměšťáků od vinice k vinici jeden z nejzajímavějších uměleckých festivalů v Evropě. O ideách v pozadí, historii i letošním ročníku jsme se bavili s jeho ředitelem Klausem Moserem.
V USA mají takový pěkný zvyk dělat masivní koncerty dvou či více kapel, jejichž jméno má stejnou, vysokou váhu. Co-headlining. A teď to začíná vypadat, že se obdobný trend dostává i k nám. Na podzim to byl nabitý koncert Mastodon, Russian Circles a Red Fang, nyní je to belgické rituální temno v podání Amenry kombinované s japonským heavy experimentem Boris.
