Fakt, že Strangers in the City ukončili svůj koncertní život, aby dali vzniknout Billow, je věc již delší dobu známá. Jakub s Lenkou oprášili společně s Ondřejem a Vojtou po sedmi letech svou studentskou kapelu a nyní představují první plnohodnotnou skladbu. Důkaz, že shoegaze je přitažlivé i po jihomoravsku, je na světě.
Laptop (anti-)pop šmrncnutý bezpatkovým emo bez černých linek v očích, niterné boly a plačky v rozverných samplech. Tomáš Tkáč se vyloupl zničehonic a nabízí soundtrack pro outsidery, kteří se neutápějí ve vlastní sebelítosti, ale dokáží ve svých srdcebolech najít i trochu cynismu a ironie.
Bez Bűkko Tapes bychom možná ani nevěděli, co se odehrává v obývácích nejen východní Evropy. Nový release vydavatelství se sídlem v Brně je spoluprací ruského producenta Heavenchord a velšského elektronického kutila Harvey Jonese vystupujícího pod jménem El Choop.
Jako fanoušek „plných“ desek, či v horším případě EP, se k různým kompilacím (a že jich vychází doma i ve světě docela dost) málokdy dostanu. Jednu z nejzajímavějších mají na starosti lidi kolem časopisu Crook, kteří už druhým rokem přináší na své kompilaci Crooked to Death velkou řadu domácích kapel, které stojí za sledování. Na nadupané jedničce z dubna 2015 se objevila jména jako Bugmen (a jejich famózní Ollie), Hissing Fauna, Prodavač, Or nebo Tomáš Palucha.
Rozkročen mezi mainstreamovou klubovou muzikou a alternativním přístupem k pokusům se všemožnými krabičkami a mašinkami má Štěpán Kopečný aka Creaticity šanci oslovit obě publika, mezi nimiž jinak leží málokdy propustná demarkační linie.
Hypnotické smyčky matné lo-fi elektroniky s nádechem orientálního halucinogenního tripu vtáhnou do toužebně očekávané agónie a postupně přidávají varhanní echo, zkreslené, pod tíhou deformace zhroucené basy a nakonec nepříjemně mechanický beat. Šeherezáda se vlní a mámivě uvrhává do tradiční posluchačské submisivity, kdy se člověk dobrovolně ocitá na temné straně a nechává se vést každým zákoutím nově objevených katakomb. S blaženým pocitem, že po tomto jej čeká ještě devět dalších.
Sonja Vectomov, jakkoli cizokrajně může její jméno znít, je česká divoženka a kulturní všumělkyně s finskými kořeny, která implementuje nevyzpytatelnost new weird a freak folku do bizarních elektronických melodií na pomezí experimentu a popu.
Napůl Tamilka, napůl Švédka vyrůstající v kanadském Vancouveru se vydala cestou lehce připomínající tu Drakeovu. Sexuálně explicitní obsah, který je místy tlumen a místy akcentován slovní hrou a lyrickou defenestrací, tak trochu potvrzuje její sebeoznačení na Twitteru: „fettish rapper“.
Faerské ostrovy, ležící na půl cesty mezi Norskem a Islandem, lze považovat za jakéhosi malého bratra obou dvou těchto zemí. Jak rázem krajiny a počasí, tak lidmi a hudbou, která tam vzniká. Ano, i malinké ostrůvky, kde žije sotva 50 tisíc lidí, produkují svou hudební scénu, která dýchá především v hlavním městě Tórshávnu. Nejvýraznějším představitelem faerské alternativy je pak Liggjas Olsen alias Frostfelt.
Dingo (minimálně v mých očích) sice skutečně laškují s mírnou nadsázkou, ale jejich písně mají i své podstatně seriózní kouzlo. Zatímco mnozí hudebníci, kteří propadli touhám aktualizovat country, respektive bluegrass, se vrhli do žánrového fúzování a modernizování, Dingo jdou k jádru věci téměř absolutně tradicionalistickým způsobem.
