Reakce z redakce 2017: Nejlepší české desky

Reakce z redakce 2017: Nejlepší české desky

Naše oblíbené bilancování je tady. A vykopáváme tím, co je nám nejbližší. Nejlepšími českými deskami (a épéčkami) roku 2017. Jakých dvacet tuzemských počinů nás v posledních dvanácti měsících nejvíce oslovilo? Listujte níže, připomínejte si, případně dohánějte, jestli vám něco proklouzlo mezi ušima.

Reakce z redakce 2017:
Nejlepší české desky | Nejlepší zahraniční desky (I.) | Nejlepší zahraniční desky (II.)


Leden

Nobody Jazz Ensemble – The Fading Shade
Člověk by potřeboval detektiva, aby zjistil, kdo za tímto tajuplným ansámblem vězí. Nobody Jazz Ensemble jsou pro mě po personální stránce stále nerozluštěnou záhadou. Přesto v tichosti a relativně bez povšimnutí vydávají darkjazzové desky, které stojí za pozornost. Po loňské napínavé, freejazzově rozvolněné duchařské prvotině Voices In The Dark letos představili ryze nočního a ambientního nástupce The Fading Shade. Subtilní a pomalu plynoucí klavírní melodie s kradmým přizvukováním trumpety a ševelením bicích se rozprostírají v tichu, zastavují čas a plují na pomezí bdění a snu. S hypnotizující lehkostí nenávratně zatěžkávají víčka a posloucháte-li The Fading Shade v horizontální poloze, poslední skladby už většinou proudí jen do spánkem utlumené mozkové kůry. Jazzové ukolébavky plné temných stínů a tajuplného chvění. (tf)

Přečtěte si také: Bedekr 2/2017


Únor

Noirepolde – Songs from Nowhere
Postklasiků, kteří by se u nás dostávali na křižovatku s klubovou scénou, není mnoho. I proto považuji hudební alter ego Václava Bendy za pozoru hodné. Noirepolde je navíc zručný skladatel s citem pro melodii a atmosféru. Soubor komorních klavírních nokturen a etud Songs from Nowhere je minimalistický v tónech i nápadech, někdy až naivně jednoduchých, avšak o to více fungujících a vkrádajících se do paměti. Melancholické podzimní variace chopinovského střihu se čas od času protnou se smyčcovými ozvěnami či kytarovými ruchy, většinou však stojí samy o sobě a na svém tklivém tichošlápkovství. (tf)

Přečtěte si také: Czech it: Noirepolde


Březen

Cold Cold Nights – (The) Last Summer
Zatímco první Jéčkovy písničky (datující se až někam k počátku dekády) se nesly výhradně v duchu lo-fi, rozšíření kapely na Cold Cold Nights dávalo tušit, že dlouho očekávaný debut bude od prvotních nahrávek hodně vzdálený. A taky že ano, pro mě dokonce natolik, že jsem v úvodní skladbě Prologue Jéčkův „čistý vokál“ ani nepoznával. A i když mi zprvu kouzlo někdejších jednoduchých folkových písniček chybělo, ve výsledku je debut, na němž písničkově září především Never a Football pts I & II, Jéčkovým nejvydařenějším počinem. Pestrý, ucelený a bez jakéhokoli slabého momentu. (A Joie má jeden z nejpozoruhodnějších českých klipů vůbec.) (jz)

Přečtěte si také: Bedekr 3/2017 | rozhovor s Jéčkem

 

±0 – ±0
Jedna z momentálně nejvýraznějších českých klubových kytarovek letos konečně vydala debut. Je to rázná deska od první do poslední minuty napěchovaná nevtíravými, ale nakažlivými hity, prodchnutá syrovou, chladnou atmosférou a neufňukaným srdcebolem. Letošní must hear pro všechny městské melancholiky. (hp)

Přečtěte si také: Bedekr 3/2017


Květen

Kaplan Bros. – Boys Love No Time
Noisepopová sourozenecká dvojice Cyril a Kryštof Kaplanovi aka Kaplan Bros. na sebe letos upozornili épéčkem Boys Love No Time a je jasné, že v budoucnu se je vyplatí sledovat. Duo, které mimochodem tvoří část Vložte Kočku, spolu hrává průběžně od malička. Z dětství jim prý zůstal kazeťák, piáno a africký bubínky. Originální elektronika s nádechem gameboye, hravost i naléhavost. (nb)


Červen

Lvmen – Mitgefangen Mitgehangen
Velkolepý návrat kultu. Nová deska navazuje tam, kde Heron skončil, a přesně takhle si to snad všichni přáli. Syrovost a křik střídá mluvené slovo a melodie. Post-metalové hymny s jasně čitelným rukopisem. Lvmen jsou zpátky. Víc snad netřeba dodávat. (fh)

Přečtěte si také: rozhovor s Lvmen


Červenec

Core Belief – Crystal
Šamanství ukryté v hrubozrnné psychedelii, špinavém blues a art rockovém kraválu. Ostré riffy a stopáže, které uspokojí všechny, kteří rádi u skladeb stráví déle než pět minut. Časté repetice a gradování motivů do krajnosti jako součást celého rituálu. Dámská čtveřice Core Belief se na své debutové nahrávce Crystal v mnohém blíží raným nahrávkám Warpaint, méně však dbá na artističnost a více se vyžívá v intenzivním víru čarodějnictví. Výbuchy energie se střídají s vybrnkávaným zaříkáváním a naopak. Bez možnosti oddechu. Hlučný emoční výlet do nitra, kde je hudba náhradou za ayahuascu. (tf)

Pacino – Půl litru země
Ke svému debutu se Pacino propracovávali několik let. Měnili zvuk (od indie à la Japandroids po post-hardcorový řev), měnili místa (ze slezské Orlové částečně utekli do Prahy), prohlubovali svůj vnitřní svět. To vše přetavili v sebevědomou prvotinu, která po právu slízává smetanu napříč médii i nominacemi na hudební ceny. I přesto (nebo právě proto), že se jedná o neotesanou DIY nahrávku, v níž autenticita obsahu výrazně převyšuje vybroušenost formy. Pacino od první do poslední skladby solí sůl do otevřených ran. Syrové riffy se utápí v hlukové slupce, a přesto je v nich ukryto hitovosti a nápadů, které by mnohé kytarovky mohly závidět. Zpěv se v hluku tradičně utápí také, z jeho uřvané bezmoci škrábe v krku, a i když není úlomkovitým textům pořádně rozumět, emoce ztrápeného hlasu řeknou víc než desítky vět. Hardcore hraje prim, ale čas od času se vyloupne i na Pacino nečekaně vyklidněné intermezzo se sadcorovým či post-rockovým nádechem. Dospělá a trvalá deska se vším všudy. (tf)


Srpen

Little Husky – Fleeting Moments
Pražský eklektický písničkář zaujal už svou intimní kolekcí Yearnings. Na novém albu, které složil a nahrál v ložnici na Žižkově, se nachází jedenáct skladeb čirého písničkářství s popovými melodiemi a popěvky. Texty skladeb vyprávějí střípky ze života či reflektují společenské dění. Píseň Black Monday třeba zachycuje moment, kdy si někteří lidé neodpustili trapné, mnohdy až rasistické komentáře, když se na letáku jednoho českého obchodu objevil nafocený černošský model. Desku zdobí ilustrace Anastasie Vrublevské. (tk)

 

Izanasz – Spectral Cascades
Sedm nahrávek ze jeden rok? Solidní nálož. Vrcholem budiž tento release u Genot Centre. Epický experimentální drone, který u nás nemá obdoby. Hodně budeš někde. (fh)


Září

Billow – Maps
Čtveřice Billow, z níž část známe jako Strangers in the City nebo Václava J, má na svědomí snivé pokojíčkové album. V poloakustickém shoegaze opředeném mlžnými ozvěnami místy prosakují střípky amerického písničkářství. Všemi intimně laděnými skladbami se nesou křehké, podmanivé vokály. Maps je skromná a zprvu nenápadná deska, ze které ovšem vyzařuje obrovská vnitřní síla. Ticho, které láme skály. (hp)

 

Kompilace XION
Reprezentativní výběr české elektro, techno a housové scény jedu každý den od září, kdy u Krmelec Recordings vyšel. Krom známých jmen jako HRTL, Aid Kid nebo Subject Lost nabízí i méně známé interprety, a je pro mě tak rozcestníkem právě k nim. Už od prvního tracku od Dleeb & AhZ je deska neskutečně našlapaná a obsahuje za mě i nejlepší elektro/zpěvo počin dnešního roku – Indiánku od Sonority, jemný zasněný hudební podkres vystavěný o citlivý a poetický zpěv. (rn)

Science Killer – Lo-fi Lone Wolf
Vazbení kytar, repetice a postupné budování atmosféry jsou postupy znějící na papíře tak jednoduše, ale kapel, které s nimi umí nakládat je u nás jako šafránu. Psychedelie přecházející v drone a naopak. Inspirativní osa Velvet Underground–Black Angels musí být zřejmá i těm, kterým pozadí názvu této kapely uniká. (fh)


Říjen

Fiordmoss – Kingdome Come
I přesto, že jsem si je na koncertu neužil, je pro mě Kingdom Come pořád nejlepší českou deskou tohoto roku. Opakoval bych svoji recenzi, řeknu tedy jen, že když jsem si nedávno Království asi po měsíci pustil, neztratilo vůbec nic na originalitě a vůbec se neoposlouchalo. Pro mě bezpochyb nejvýraznější deska Fiordmoss vůbec. (rn)

Přečtěte si také: Bedekr 6/2017 | rozhovor s Fiordmoss

 

S I T R A – Listen To The Wind
Můj objev roku. Hudebník a výtvarník Petr Novotný alias S I T R A staví své EP Listen To The Wind na terénních nahrávkách a citlivých zvukových pasážích. Elektronika, ve které po každém dalších poslechu nacházím nové věci. Album vytvořené za jeden víkend. (nb)


Listopad

Kalle – Saffron Hills
Táborské duo na české scéně existuje už deset let, avšak pod názvem Kalle vystupuje od roku 2013. Jejich druhá deska navazuje na pozitivně přijatou prvotinu Live from the Room (2014). Intimní písně zní na novince především přirozeně. Umocňuje to i fakt, že album bylo nahrané na osmistopý pásový rekordér (debut byl na čtyřstopý). Kytary se tu opět pěkně vrství a i zpěv dostává více poloh. K nejpovedenějším skladbám patří Felid, ke které vznikl také klip. K podzimu i zimě Saffron Hills doporučuje nejeden melancholik. (tk)

Enchanted Lands – Feed Goals
S novou nahrávkou Enchanted Lands vstupujeme do hlubokého lesa plného neznámých tvorů a rostlin, které možná ještě čekají na to, až je někdo nakreslí do atlasu. V asamblážích různých zvukových prvků od mikroskopicky křehkých nuancí až k rozmáchlejším melodických plochám a nesourodým úderům tu vzniká organismus žijící si zcela vlastním životem. Můžete ho umístit do imaginární galerie splněných přání nebo bloudit labyrintem a v tekutých zrcadlech hledat stále se proměňující obrazy. Obálka od designérky Krstn Klkv to vystihuje dokonale. Vítejte v pestrobarevném světě, který vám neustále něco připomíná, ale nikdy jste to neviděli. (zm)


Prosinec

Space Love – 666km/h
Audiovizuální elektronické duo Space Love ke konci roku vydalo album s názvem 666km/h, které pokřtilo online v živém přenosu BCAA system. Hudební progres nasáklý virtualitou, future soundem, vesmírným glitchem a skepsí nad konzumem. Manifest futurismu 2017. Partners in galactic crime. (nb)

 

Sýček – I.
Sýček je ohroženým druhem sovy a stejně tak je vzácností najít ve spleti různých kytarových hudeb takovou, která je skutečně unikátní. Už od jejich prvního EP mám za to, že českobudějovická kapela Sýček je mimořádným úkazem v současné domácí tvorbě a jediné, co dosud chybělo, byla dlouhohrající deska. A zde ji máme a je na ní slyšet ten syrový zvuk, z něhož je pořád cítit zdivo malého podzemního klubu. K tomu trocha punkové frackovitosti, emotivní výkřiky prýštícího srdce, půlnoční psychedelické rozjímaní, ze kterého se najednou vynoří zpěvákův hlas s jednoduchými, ale chytlavými texty. Často beze slov, mnohdy víc než slova. Je vlastně složité definovat, co je na Sýčkovi tak výjimečného, protože to leží kdesi uvnitř. Ta kapela má schopnost strhnout ve víru emocí, vyvěrajících jako odrazy ohniska mnoha různých vrstev melodických linek, hlučných barev a tepajících bicích. (zm)

Přečtěte si také: Premiéra: Sýček – I.

 

HRTL – Yellow Mellow
Emblematická součást brněnských Bastl Instruments je v éteru zaběhlý už dlouho a hojně, byť pod různými nicky, koncertuje různě po republice i světě. Živá vystoupení jsou živelné, taneční a pravděpodobně tím nejlepším technem z české produkce. Deska Yellow Mellow je úplně jiná, je tišší a není zde Leošova impulzivnost, která se jej zmocní vždy při živé performanci. To ale není vůbec na škodu, protože to ukazuje, jak barvitá osobnost HRTL je. (rn)

 

Komentáře

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.